Křišťálově čisté ráno, když slunce pomalu zbarvovalo věže Karlova mostu do zlaté, Jan a Lucie se procházeli po jeho kamenné dlážděné cestě.

A crystal-clear morning, as the sun slowly turned the towers of the Charles Bridge golden, Jan and Lucie strolled along its cobblestone path.

Jan se rozhodl ukázat Lucii, jak moudrý a vzdělaný je.

Jan decided to show Lucie how wise and educated he was.

„Víš, Lucie," řekl Jan se sebevědomým úsměvem na tváři, „tento most postavil císař Fridrich Veliký v roce 1492."

"You know, Lucie," Jan said with a confident smile, "this bridge was built by Emperor Friedrich the Great in 1492."

Lucie se zájmem poslouchala, ale nebyla si jistá, zda má Jan pravdu.

Lucie listened with interest but wasn't sure if Jan was right.

Karlův most byl přece slavný most v Praze, ne Berlíně.

The Charles Bridge was, after all, a famous bridge in Prague, not Berlin.

„Jan, jsi si jistý?" zeptala se opatrně.

"Jan, are you sure?" she asked cautiously.

Jan pokývl hlavou a pokračoval: „Ano, samozřejmě. A víš, proč byl postaven? Měl chránit město před útoky Vikingů."

Jan nodded and continued, "Yes, of course. And do you know why it was built? To protect the city from Viking attacks."

Lucie se pokusila skrýt své pochybnosti, ale Janovy informace se jí nezdály správné.

Lucie tried to hide her doubts, but Jan's information didn't seem correct.

Položila ruku na jeho rameno a jemně poznamenala: „Ale Jan, nebyl Karlův most postaven ve 14. století podle nařízení Karla IV.?"

She placed a hand on his shoulder and gently noted, "But Jan, wasn't the Charles Bridge built in the 14th century by order of Charles IV?"

Janovy tváře zčervenaly.

Jan's cheeks turned red.

Byl si jistý, že jeho verze je správná.

He was certain that his version was correct.

„Ne, ne, určitě pletu Janův most s tím ve Francii!" zamumlal si pro sebe.

"No, no, I'm surely confusing the Charles Bridge with the one in France!" he muttered to himself.

V této chvíli je přerušily zvuky turistů a projíždějících lodí po Vltavě.

At this moment, the sounds of tourists and passing boats on the Vltava River interrupted them.

Jan se náhle rozhodl změnit téma.

Jan suddenly decided to change the topic.

„Lucie, podívej se na ten krásný výhled. Vidíš ty úchvatné sochy?"

"Lucie, look at that beautiful view. Do you see those stunning statues?"

Lucie se usmála a podívala se na sochu Svatého Jana Nepomuckého.

Lucie smiled and looked at the statue of St. John of Nepomuk.

„Ano, Jan. Je nádherný. Víš, že tady lidé pokládají přání, když se dotknou kříže?"

"Yes, Jan. It's magnificent. Do you know that people make wishes here when they touch the cross?"

„Samozřejmě!“ odpověděl Jan hned a pokynul Lucii, aby se k němu připojila při dotyku sochy.

"Of course!" Jan replied immediately and motioned for Lucie to join him in touching the statue.

„Přej si něco hezkého, Lucie."

"Make a nice wish, Lucie."

Lucie zavřela oči a lehce se dotkla kříže.

Lucie closed her eyes and lightly touched the cross.

„Udělá mi radost,“ začala, „když bychom mohli být upřímní jeden k druhému a vždy podporovali naše sny a cíle."

"It would make me happy," she began, "if we could be honest with each other and always support our dreams and goals."

Jan ji jemně vzal za ruku.

Jan gently took her hand.

„Máš pravdu, Lucie. Promiň, že jsem se chlubil něčím, čemu ani pořádně nerozumím. Bylo by lepší, kdybychom si prostě užívali společný čas."

"You're right, Lucie. I'm sorry for bragging about something I don't even truly understand. It would be better if we just enjoyed our time together."

Lucie se usmála. „To je ten nejlepší plán."

Lucie smiled. "That's the best plan."

Jan a Lucie se potom prošli po zbylých částech mostu, tentokrát bez větších historických nepřesností.

Jan and Lucie then walked across the rest of the bridge, this time without any major historical inaccuracies.

Každý krok přítomnosti jim ukázal, že skutečná krása spočívá v jednoduchosti a upřímnosti, ne v nadsázce a přefantazírované historii.

Each step in their present showed them that true beauty lies in simplicity and honesty, not in exaggeration and embellished history.

Vzduch voněl nadějí a začátkem něčeho krásného.

The air smelled of hope and the beginning of something beautiful.