Slunce zářilo nad Prahou.

The sun was shining over Prague.

Jan a Eliška šli po Karlově mostě.

Jan and Eliška were walking on the Charles Bridge.

Byla sobota odpoledne a most byl plný turistů.

It was Saturday afternoon, and the bridge was full of tourists.

Eliška měla nový foťák.

Eliška had a new camera.

S nadšením fotila sochy a věže na mostě.

She was enthusiastically taking pictures of the statues and towers on the bridge.

Jan obdivoval krásný výhled na řeku a hrady kolem.

Jan admired the beautiful view of the river and the castles around.

"Eliško, dávej pozor, kam šlapeš," řekl Jan.

"Eliška, watch where you're stepping," said Jan.

Ale Eliška byla příliš zaujatá focením.

But Eliška was too engrossed in taking pictures.

Najednou zakopla o kámen a spadla.

Suddenly, she tripped over a stone and fell.

Chytila se za svůj kotník.

She grabbed her ankle.

"Au, bolí mě noha," řekla Eliška a slzy jí vyhrkly do očí.

"Ouch, my leg hurts," said Eliška, and tears welled up in her eyes.

"Nemohu chodit."

"I can't walk."

Jan se k ní rychle sehnul.

Jan quickly bent down to her.

Viděl, že její kotník je oteklý.

He saw her ankle was swollen.

"To nevypadá dobře.

"This doesn't look good.

Musím ti najít pomoc," řekl Jan rozhodně.

I need to find you help," Jan said decisively.

Jan pomohl Elišce vstát a opřel ji o zábradlí mostu.

Jan helped Eliška stand up and leaned her against the bridge railing.

Pomalu ji vedl k lavičce na konci mostu.

He slowly led her to a bench at the end of the bridge.

Několik lidí se zastavilo a nabízelo svou pomoc.

Several people stopped and offered their help.

"Pomůžete nám, prosím?"

"Can you help us, please?"

zeptal se Jan kolemjdoucí paní.

Jan asked a passing lady.

Ta kývla a pomohla Janovi posadit Elišku na lavičku.

She nodded and helped Jan seat Eliška on the bench.

"Musíme zavolat sanitku," řekla paní.

"We need to call an ambulance," the lady said.

Jan vytáhl mobil a rychle zavolal na číslo 112.

Jan pulled out his phone and quickly called 112.

Popsal situaci a řekl, že Eliška potřebuje lékařskou pomoc.

He described the situation and said that Eliška needed medical help.

"Eliško, neboj se.

"Eliška, don't worry.

Sanitka je na cestě," řekl Jan a držel ji za ruku.

The ambulance is on its way," Jan said, holding her hand.

Eliška byla vděčná za jeho podporu.

Eliška was grateful for his support.

Během několika minut dorazila sanitka.

Within a few minutes, the ambulance arrived.

Lékař zkontroloval Eliščin kotník.

The doctor checked Eliška's ankle.

"Máte vymknutý kotník.

"You have a sprained ankle.

Pojedeme do nemocnice," řekl lékař.

We are going to the hospital," the doctor said.

Jan pomohl Elišce nastoupit do sanitky.

Jan helped Eliška get into the ambulance.

Posadili se vedle sebe.

They sat next to each other.

"Díky, Jane," řekla Eliška.

"Thanks, Jan," said Eliška.

"Bez tebe bych to nezvládla."

"I wouldn't have managed without you."

Jan se usmál.

Jan smiled.

"To je v pořádku, Eliško.

"It's alright, Eliška.

Vždy jsem tady pro tebe."

I'm always here for you."

Eliška se na něj podívala a usmála se, i když ji kotník stále bolel.

Eliška looked at him and smiled, even though her ankle still hurt.

Cítila se bezpečně, protože věděla, že Jan vždy bude po jejím boku.

She felt safe, knowing that Jan would always be by her side.

Krajem se ozýval zvuk sanitky odjíždějící do nemocnice.

The sound of the ambulance leaving for the hospital echoed through the area.

Eliška věděla, že s Janem po jejím boku zvládne jakékoliv překážky, které jim život přinese.

Eliška knew that with Jan by her side, she could overcome any obstacles that life would bring.

A tak skončil jejich den na Karlově mostě.

And so their day on the Charles Bridge ended.

Bylo to dobrodružství plné nástrah, ale také plné přátelství a vzájemné podpory.

It was an adventure full of challenges, but also full of friendship and mutual support.