Vojtěch a Klára se scházeli u branky sirotčince na okraji Prahy.

Vojtěch and Klára met at the gate of the orphanage on the outskirts of Prague.

Vojtěch byl mladý grafik, který nedávno začal pomáhat v sirotčinci.

Vojtěch was a young graphic designer who had recently started helping at the orphanage.

Klára, zkušená sociální pracovník, zde pracovala už mnoho let.

Klára, an experienced social worker, had been working there for many years.

Spojovalo je jedno - příprava na letní festival pro děti.

They were united by one thing—a preparation for the summer festival for the children.

Budova sirotčince byla stará, ale útulná.

The orphanage building was old but cozy.

Kolem domu rostly stromy a keře.

Trees and bushes grew around the house.

Na verandě visely ručně vyrobené dekorace a květiny.

Handmade decorations and flowers hung on the porch.

Uvnitř byly staré nábytek a barevné obrázky dětí.

Inside, there was old furniture and colorful children's drawings.

Sály byly plné smíchu a dětí běhajících kolem.

The halls were filled with laughter and children running around.

"Kláro, co dneska děláme?" zeptal se Vojtěch.

"Klára, what are we doing today?" Vojtěch asked.

Měl mapu areálu a plánoval umístit stánky s jídlem a nápoji.

He had a map of the grounds and was planning to place the food and drink stalls.

"Dnes budeme řešit výzdobu," odpověděla Klára. V očích měla odhodlání.

"Today we will focus on decorations," Klára replied, determination in her eyes.

"Musíme udělat všechno, co je v našich silách, aby festival přilákal více lidí a získali jsme více peněz pro sirotčinec."

"We have to do everything in our power to attract more people to the festival and raise more money for the orphanage."

Vojtěch přikývl.

Vojtěch nodded.

Měl svůj vlastní důvod proč tady byl.

He had his own reason for being there.

Jako dítě vyrůstal v sirotčinci.

As a child, he grew up in an orphanage.

Tehdy si slíbil, že jednou pomůže ostatním dětem.

Back then, he promised himself that one day he would help other children.

"Rád pomůžu," řekl s úsměvem.

"I'd be happy to help," he said, smiling.

Během dne začal Vojtěch vzpomínat na své dětství.

During the day, Vojtěch began reminiscing about his childhood.

Bylo to bolestivé, ale i krásné.

It was painful but also beautiful.

Klára mezitím bojovala s financemi.

Meanwhile, Klára was struggling with finances.

Neměli dost peněz na všechny věci, které potřebovali.

They didn't have enough money for everything they needed.

Uvažovala, zda by neměli některé věci zrušit.

She wondered if they should cancel some things.

Jedno odpoledne přišla najednou temná mračna.

One afternoon, dark clouds suddenly rolled in.

Blížila se bouřka.

A storm was approaching.

Děti byly zklamané.

The children were disappointed.

Vojtěch a Klára si vyměnili starostlivé pohledy.

Vojtěch and Klára exchanged worried looks.

"Co teď?" zeptala se Klára zoufale.

"What now?" Klára asked desperately.

"Nevzdáme to," řekl rozhodně Vojtěch.

"We won't give up," Vojtěch said firmly.

"Přesuneme festival dovnitř."

"We'll move the festival indoors."

Společně začali rychle přenášet všechny věci do haly.

Together, they quickly started moving everything into the hall.

Děti pomáhaly, jak mohly.

The children helped as much as they could.

Když začal silný déšť, všichni už byli uvnitř a festival mohl začít.

When the heavy rain started, everyone was already inside, and the festival could begin.

Hala byla vyzdobená světly a balónky.

The hall was decorated with lights and balloons.

Byla tam hudba, tanec a smích.

There was music, dancing, and laughter.

Děti byly šťastné a užívaly si každý okamžik.

The children were happy and enjoyed every moment.

Vojtěch pocítil, že je našel svůj domov.

Vojtěch felt he had found his home.

Konečně se smířil s minulostí.

He finally made peace with his past.

Klára, když viděla radost na tvářích dětí, ucítila v srdci hřejivý pocit.

Klára, seeing the joy on the children's faces, felt a warm feeling in her heart.

Byla hrdá na to, co společně dokázali.

She was proud of what they had accomplished together.

Díky tomu se nedala odradit nedostatkem financí.

This kept her from being discouraged by the lack of funds.

Věřila, že sirotčinec dostane podporu, kterou potřeboval.

She believed that the orphanage would get the support it needed.

Když večer skončil, Vojtěch a Klára stáli před sirotčincem.

When the evening ended, Vojtěch and Klára stood in front of the orphanage.

"Bylo to úžasné," řekla Klára s úsměvem.

"It was wonderful," Klára said with a smile.

"Děkuji, Vojtěchu."

"Thank you, Vojtěch."

"Taky ti děkuju," odpověděl.

"Thank you, too," he replied.

"Děti to potřebovaly.

"The children needed it.

A já taky."

And so did I."

A tak, uprostřed letní noci, nakonec všechno dobře dopadlo.

And so, in the middle of a summer night, everything turned out well in the end.

Vojtěch a Klára věděli, že společně mohou zvládnout cokoliv.

Vojtěch and Klára knew that together they could handle anything.