Na Karlově mostě pražilo letní slunce.

The summer sun was blazing on Charles Bridge.

Davy turistů se proplétaly mezi sochami a obdivovaly historická díla.

Crowds of tourists wove among the statues, admiring the historical works.

Uprostřed všech těch lidí šli Jirka a Veronika, dva studenti.

Amidst all these people walked Jirka and Veronika, two students.

Jirka byl student architektury, syn slavného architekta.

Jirka was an architecture student, the son of a famous architect.

Veronika byla výměnná studentka z Bratislavy a studovala výtvarné umění.

Veronika was an exchange student from Bratislava studying fine arts.

Byla křehká a měla astma.

She was delicate and had asthma.

Jirka chtěl Veroniku ohromit.

Jirka wanted to impress Veronika.

Chtěl ukázat, že umí chránit a pomáhat.

He wanted to show that he could protect and help.

Veronika však nechtěla být na obtíž.

However, Veronika didn't want to be a burden.

Cítila se dobře, zatímco si povídali o sochách a o každodenním životě v Praze.

She felt fine as they talked about the statues and daily life in Prague.

Ale horko bylo neúprosné.

But the heat was relentless.

Najednou se Veronika zastavila.

Suddenly, Veronika stopped.

Lapala po dechu, zrudla a její oči se rozšířily.

She gasped for breath, turned red, and her eyes widened.

Jirka okamžitě pochopil, co se děje.

Jirka immediately understood what was happening.

Věděl o jejím astmatu, ale nikdy neviděl její záchvat na vlastní oči.

He knew about her asthma, but he had never seen her have an attack firsthand.

„Veroniko, co potřebuješ?

"Veronika, what do you need?"

“ zeptal se zoufale.

he asked desperately.

Veronika se pokusila něco říct, ale nemohla.

Veronika tried to say something, but she couldn't.

Její inhalátor byl v batohu, ale ten batoh byl ztěžklý a zapadlý v davě.

Her inhaler was in her backpack, but that backpack was heavy and buried in the crowd.

Jirka se rozhodoval.

Jirka faced a decision.

Měl rychle vyhledat pomoc nebo ji zkusit pomoci sám?

Should he quickly seek help or try to help her himself?

Nakonec pochopil, že bude nejlepší zavolat odborníka.

In the end, he understood that it would be best to call a professional.

„Pomoc!

"Help!

Pomoc!

Help!"

“ křičel směrem ke skupině turistů.

he shouted towards a group of tourists.

Nikdo nevěnoval pozornost.

No one paid attention.

Ale potom k nim přiběhl muž v uniformě zdravotníka.

But then a man in a medic's uniform ran over to them.

„Je v pořádku, v klidu,“ řekl a vytáhl inhalátor ze svého batohu.

"She's okay, stay calm," he said, pulling an inhaler from his own backpack.

Pomalu podal Veronice inhalátor a ona si dala první dávku.

He handed the inhaler to Veronika slowly, and she took her first dose.

Po několika vteřinách se jí výraz změnil a začala dýchat klidněji.

After a few seconds, her expression changed, and she began to breathe more calmly.

„Děkuji,“ zašeptala Veronika, když si konečně přišla na dech.

"Thank you," Veronika whispered once she caught her breath.

Ohlédla se na Jirku, který byl skloněný nad ní a v očích měl slzy úlevy.

She looked at Jirka, who was bent over her with tears of relief in his eyes.

„Je mi líto, že jsem ti nemohl pomoci lépe,“ řekl smutně Jirka.

"I'm sorry I couldn't help you better," Jirka said sadly.

„Ne, tys udělal správnou věc.

"No, you did the right thing.

Zavolat o pomoc byla správná volba,“ odpověděla Veronika a usmála se.

Calling for help was the right choice," Veronika replied and smiled.

Jirka pochopil, že někdy není nutné všechno zvládnout sám.

Jirka realized that sometimes it's not necessary to handle everything on your own.

Někdy je důležité vědět, kdy zavolat o pomoc.

Sometimes it's important to know when to call for help.

Veronika se také změnila.

Veronika also changed.

Uvědomila si, že nemusí skrývat své potíže a může se na druhé spolehnout.

She understood that she didn't need to hide her troubles and could rely on others.

A tak, zatímco slunce stále ostře svítilo na Karlův most a turisté pokračovali ve svém dni, Jirka a Veronika kráčeli dál.

And so, while the sun continued to shine brightly on Charles Bridge and the tourists carried on with their day, Jirka and Veronika walked on.

Teď, s novým pohledem na svůj vztah i sebe samé.

Now, with a new perspective on their relationship and themselves.

Z mostu viděli věže a domy Prahy, které jim připomínaly, že každý velký příběh je složen z mnoha malých rozhodnutí a okamžiků porozumění.

From the bridge, they saw the towers and houses of Prague, which reminded them that every great story is made up of many small decisions and moments of understanding.