Pražská Národní galerie v létě zářící sluncem působila jako chrám umění.

The Prague National Gallery, bathed in summer sunlight, appeared like a temple of art.

Velkými okny proudilo světlo na klasická i moderní díla.

Light streamed through the large windows onto both classic and modern works.

Lidé se zastavovali u obrazů, obdivovali sochy a tlumeně mluvili.

People paused at paintings, admired sculptures, and spoke in hushed tones.

Jakub, student umění, stál u své prezentace.

Jakub, an art student, stood by his presentation.

Chtěl udělat dojem na Dominika, kurátora výstavy.

He wanted to impress Dominik, the exhibit curator.

Dominik byl tichý, ale velmi schopný.

Dominik was quiet but very competent.

Měl jediný cíl - úspěšná výstava.

He had a single goal—an outstanding exhibition.

Veronika, Jakubova přítelkyně, mu byla vždy oporou.

Veronika, Jakub's girlfriend, was always his support.

Někdy ale příliš tlačila na pilu.

But sometimes, she pushed too hard.

„Jakube, máš vše připravené?“ ptala se Veronika s obavami.

“Jakub, do you have everything ready?” Veronika asked anxiously.

Jakub přikývl, ale byl nervózní.

Jakub nodded but was nervous.

Celý týden tvrdě pracoval, zapomínal jíst i pít.

He had worked hard all week, forgetting to eat or drink.

Ve tváři měl unavený výraz.

His face showed signs of exhaustion.

„Musím udělat dojem na Dominika,“ opakoval si Jakub.

“I have to make an impression on Dominik,” Jakub kept repeating to himself.

Věděl, že to může být jeho šance.

He knew this could be his big chance.

Ale zatímco se soustředil na umění, zapomínal na své tělo.

But while he focused on his art, he neglected his body.

Lidé se začali scházet k jeho prezentaci.

People began gathering for his presentation.

Dominik se blížil.

Dominik was approaching.

Jakub pocítil závrať.

Jakub felt dizzy.

Pot mu stékal po čele.

Sweat trickled down his forehead.

Napil se trošky vody, ale to nestačilo.

He took a sip of water, but it wasn’t enough.

„Dámy a pánové,“ začal Jakub.

“Ladies and gentlemen,” Jakub started.

Najednou se mu před očima udělaly mžitky.

Suddenly, he saw spots before his eyes.

Zkusil pokračovat, ale svět se točil.

He tried to continue, but the world was spinning.

Pak se vše ztmavlo.

Then everything went dark.

Jakub se probudil na lavičce uvnitř galerie.

Jakub woke up on a bench inside the gallery.

Veronika držela jeho ruku a Dominik se nakláněl k němu.

Veronika was holding his hand, and Dominik was leaning over him.

“Jsi v pořádku?” zeptala se Veronika se slzami v očích.

“Are you alright?” Veronika asked, tears in her eyes.

„Co se stalo?“ zachraptěl Jakub.

“What happened?” Jakub croaked.

“Zhroutil ses,” řekl Dominik tichým hlasem.

“You collapsed,” Dominik said quietly.

„Nemůžeš se ničit kvůli práci.

“You can't destroy yourself for work.

Chceme tě zdravého a šťastného.“ Jakub cítil, jak mu srdce bije rychleji.

We want you healthy and happy.” Jakub felt his heart beating faster.

Chtěl se omluvit, ale Dominik ho zarazil.

He wanted to apologize, but Dominik stopped him.

“Víš, občas musíme přiznat své limity.

“You know, sometimes we have to acknowledge our limits.

Neboj, tvá práce je skvělá, ale musíš se o sebe starat.” Veronika přikývla.

Don’t worry, your work is excellent, but you need to take care of yourself.” Veronika nodded.

„Já ti pomůžu, nemusíš na to být sám.

“I'll help you; you don’t have to do it alone.

Jsi pro mě důležitější než jakýkoliv obraz.“ Jakub si uvědomil, co zanedbával.

You’re more important to me than any painting.” Jakub realized what he had been neglecting.

“Odpusťte mi, byl jsem hloupý.” Dominik se usmál.

“Forgive me, I was foolish.” Dominik smiled.

„Nikdo není dokonalý, Jakube.

“Nobody’s perfect, Jakub.

Tvá touha po úspěchu je obdivuhodná, ale nesmí tě zničit.” Tou dobou už byla galerie klidnější.

Your passion for success is admirable, but it must not destroy you.” By then, the gallery had quieted down.

Jakub cítil úlevu.

Jakub felt relieved.

Se svými blízkými rozuměl, že není jen studentem, který se musí dokazovat.

With his loved ones, he understood that he wasn’t just a student who had to prove himself.

Byla to pro něj cenná lekce.

It was a valuable lesson for him.

Galerie zůstala svědkem Jakubova odhodlání nejen v umění, ale i v péči o sebe samého.

The gallery remained a witness to Jakub’s resolve, not only in art but also in self-care.

Jakub se naučil rovnováze mezi ambicemi a zdravím.

Jakub learned to balance ambition with health.

A to bylo to nejdůležitější vítězství.

And that was the most important victory.