V prázdninovém létě, kdy sluneční paprsky zahřívaly starobylé hradby Karlštejna, čekala třída studentů z veřejné střední školy na autobus.

In the summer holidays, when the sun's rays warmed the ancient walls of Karlštejn, a class of students from a public high school was waiting for the bus.

Byl to den školního výletu a všichni se těšili na výpravu k tomuto středověkému klenotu.

It was a school trip day, and everyone was excited about the journey to this medieval gem.

Jakub, chlapec s divoce kudrnatými vlasy a brýlemi, stál stranou.

Jakub, a boy with wildly curly hair and glasses, stood aside.

Miloval historii, obzvlášť hrady.

He loved history, especially castles.

Jeho spolužáci ho však kvůli tomu často považovali za podivína.

However, his classmates often considered him strange because of this.

Jinak tomu nebylo ani tentokrát.

This time was no different.

Zatímco ostatní studenti vtipkovali a fotili se, Jakub nervozně studoval mapu hradu.

While the other students joked and took photos, Jakub nervously studied the castle map.

Na opačném konci skupinky stála Hana.

At the opposite end of the group stood Hana.

Byla oblíbená mezi svými vrstevníky a vždy středem pozornosti.

She was popular among her peers and always the center of attention.

Jen málokdo věděl, že i ona milovala historii.

Few people knew that she also loved history.

Ale bála se to přiznat kvůli svým přátelům.

But she was afraid to admit it because of her friends.

Autobus dorazil a třída nastoupila.

The bus arrived, and the class got on.

Jakub si sedl k oknu a pozoroval ubíhající krajinu.

Jakub sat by the window and watched the passing landscape.

Když autobus zastavil u nohou hory, na které ležel Karlštejn, Jakubovi se zatajil dech.

When the bus stopped at the foot of the mountain where Karlštejn lay, Jakub held his breath.

"Tahle chvíle mění život," pomyslel si.

"This moment is life-changing," he thought.

Celá skupina se vydala na prohlídku.

The whole group set off for the tour.

Průvodkyně vyprávěla historii hradu, ale Jakub měl pocit, že ví více.

The guide narrated the history of the castle, but Jakub felt like he knew more.

Chtěl se zapojit.

He wanted to participate.

Chtěl ohromit.

He wanted to impress.

Ale pokaždé, když začal mluvit, jeho spolužáci na něj nevrle zírali.

But every time he began to speak, his classmates glared at him unpleasantly.

"Hlavně mlč," říkal si v duchu.

"Just stay quiet," he thought to himself.

Hana ale byla fascinovaná.

Hana was fascinated, though.

Uvědomila si, jak moc by sama chtěla vědět více.

She realized how much she wanted to know more.

Nakonec se od své skupinky odpoutala a vydala se do temnějších zákoutí hradu.

Eventually, she broke away from her group and ventured into the darker corners of the castle.

Jakub se rozhodl také opustit dav.

Jakub decided to leave the crowd as well.

Bloudil starými chodbami, až narazil na tichý, skrytý kout.

He wandered through the old corridors until he stumbled upon a quiet, hidden corner.

A tam, překvapivě, stála Hana.

And there, surprisingly, stood Hana.

„Ahoj,“ pozdravila nesměle.

"Hi," she greeted shyly.

Jakub jen tiše kývl.

Jakub just nodded silently.

„Víš o tomhle hradu hodně, že?“ zeptala se Hana.

"You know a lot about this castle, don't you?" Hana asked.

„Možná,“ odpověděl Jakub zdrženlivě.

"Maybe," Jakub replied cautiously.

A tak začali mluvit.

And so they started talking.

Povídali si o historii hradu, jeho tajemstvích a zážitcích ze školy.

They talked about the castle's history, its secrets, and school experiences.

Jakub byl ohromen, kolik toho Hana věděla.

Jakub was amazed at how much Hana knew.

A Hana zase našla odvahu projevit svůj zájem o historii.

And Hana, in turn, found the courage to show her interest in history.

Mezitím jejich spolužáci zjistili, že oba chybí.

Meanwhile, their classmates noticed they were both missing.

Vznikla panika.

Panic ensued.

Učitelé začali hledat.

The teachers began to search for them.

Když Jakub a Hana uslyšeli volání, rychle se vrátili.

When Jakub and Hana heard the calls, they quickly returned.

Byli přivítáni s úlevou a malou výtkou.

They were greeted with relief and minor scolding.

Ale Hana se rozhodla, že už nebude žít ve strachu.

But Hana decided she wouldn't live in fear anymore.

„Víš, že miluju historii?“ řekla otevřeně svým přátelům.

"You know, I love history," she openly told her friends.

„Vážně? Super!“ odpověděli její přátelé nečekaně pozitivně.

"Really? That's awesome!" her friends responded surprisingly positively.

Nikdo ji neodsoudil.

No one judged her.

Jakub se cítil lépe než kdy jindy.

Jakub felt better than ever.

Hana se stala jeho první skutečnou kamarádkou.

Hana became his first real friend.

A Hana nyní věřila, že být sám sebou je nejlepší cesta.

And Hana now believed that being oneself is the best path.

Z výletu se vrátili s pocitem, že objevení Karlštejna nebylo to jediné dobrodružství toho dne.

They returned from the trip feeling that discovering Karlštejn was not the only adventure of the day.

I když historie přinesla nové přátele, naučili se i něco víc—přijímat a být přijat.

Although history brought new friends, they also learned something more—accepting and being accepted.