Horké letní slunce svítilo na historický Karlův most v Praze.

The hot summer sun shone on the historic Charles Bridge in Prague.

Lidé procházeli kolem soch a užívali si výhled na řeku Vltavu.

People walked past the statues and enjoyed the view of the Vltava River.

V té záplavě turistů stál Václav, první rok student univerzity, a cítil se ztracený.

Amidst the flood of tourists stood Václav, a first-year university student, feeling lost.

Vše bylo nové a obrovské.

Everything was new and immense.

V ruce držel mapu univerzity a nervózně se rozhlížel kolem.

He held a university map in his hand and nervously looked around.

„Ahoj!

“Hi!

Ty musíš být Václav!“ promluvila na něj veselým hlasem Lída, druhý rok studentka.

You must be Václav!” Lída, a second-year student, spoke to him in a cheerful voice.

Mávala mu a usmívala se.

She waved and smiled at him.

Lída byla dobrovolnice, která pomáhala novým studentům.

Lída was a volunteer helping new students.

„Ano, to jsem já,“ odpověděl Václav a pokusil se o úsměv.

“Yes, that's me,” Václav replied and attempted a smile.

Václav se bál, že nebude zapadat.

Václav was afraid he wouldn't fit in.

Pocházel z malé vesnice a Praha byla pro něj velkým a cizím světem.

He came from a small village, and Prague was a big and foreign world to him.

V tu chvíli se k nim přidal Adam, další nový student.

At that moment, Adam, another new student, joined them.

„Ahoj, jsem Adam,“ řekl tiše.

“Hi, I'm Adam,” he said quietly.

Měl podobné pocity jako Václav, ale byl odhodlaný najít nové přátele.

He had similar feelings as Václav but was determined to make new friends.

„Pojďte, půjdem na procházku po mostě,“ navrhla Lída.

“Come on, let’s take a walk across the bridge,” Lída suggested.

„Ukážu vám různé zajímavosti a povíme si něco o univerzitě.“ Václav a Adam následovali Lídu, která s nadšením vyprávěla o sochách a historii mostu.

“I’ll show you various points of interest and tell you something about the university.” Václav and Adam followed Lída, who enthusiastically talked about the statues and the history of the bridge.

Pomalu se začali cítit pohodlněji.

They slowly began to feel more at ease.

Pak přišel čas skupinové aktivity.

Then came time for a group activity.

Lída rozdělila studenty do menších skupinek, a Václav a Adam skončili s ní.

Lída divided the students into smaller groups, and Václav and Adam ended up with her.

Měli vymyslet krátkou prezentaci o Karlově mostě.

They were to create a short presentation about Charles Bridge.

Václav byl zprvu tichý, bál se, že řekne něco špatně.

Václav was initially quiet, afraid he would say something wrong.

Lída to však rychle pochopila.

However, Lída quickly understood.

„Neboj se, každý z nás měl na začátku strach,“ řekla tiše.

"Don't worry, everyone was scared at the beginning," she said softly.

„Opravdu?“ zeptal se Václav.

“Really?” Václav asked.

Nevěřil, že někdo tak sebevědomý jako Lída by měl někdy problémy.

He couldn’t believe that someone as confident as Lída had ever had problems.

„Ano.

“Yes.

Když jsem začínala, byla jsem strašně nervózní.

When I started, I was very nervous.

Bála jsem se, že nebudu dost dobrá,“ přiznala Lída.

I was afraid I wouldn’t be good enough,” Lída admitted.

Václav si uvědomil, že není jediný, kdo má strach.

Václav realized he wasn’t the only one who was scared.

Společně vytvořili skvělou prezentaci.

Together, they created a great presentation.

Když skončil den, Václav a Adam se cítili lépe.

When the day ended, Václav and Adam felt better.

Už se necítili sami.

They didn’t feel alone anymore.

Na konci dne Václav poděkoval Lídě.

At the end of the day, Václav thanked Lída.

„Díky, Lído.

“Thanks, Lída.

Dnes jsem se cítil mnohem lépe,“ řekl.

I felt much better today,” he said.

„Nemáš zač.

“You’re welcome.

Vždycky tady budu, pokud budeš potřebovat pomoct,“ odpověděla Lída s úsměvem.

I’ll always be here if you need help,” Lída replied with a smile.

Václav se usmál taky a otočil se k Adamovi.

Václav smiled too and turned to Adam.

„Co kdybychom se zítra sešli na kávu?“ navrhl Václav.

“How about meeting for coffee tomorrow?” Václav suggested.

Adam přikývl a oba kluci byli rádi, že si našli nové přátele.

Adam nodded, and both guys were glad to have found new friends.

Václav se postupně začínal cítit sebejistější.

Václav gradually started to feel more confident.

Naučil se, že i ti nejsebevědomější lidé mají své obavy a že je v pořádku požádat o pomoc.

He learned that even the most confident people have their fears and that it’s okay to ask for help.

Najednou už nebylo univerzitní prostředí tak strašidelné a on věřil, že dokáže překonat všechny výzvy, které ho čekají.

Suddenly, the university environment wasn’t so intimidating, and he believed he could overcome all the challenges that awaited him.

A tak se Václav začal těšit na nový semestr s vědomím, že má přátele, kteří ho podpoří.

And so, Václav began to look forward to the new semester, knowing he had friends who would support him.

Zjistil, že důležitý je nejenom úspěch v akademické oblasti, ale také přátelství a vzájemná podpora.

He realized that success in academics is important, but so are friendship and mutual support.