Lukáš a Petra kráčeli po Karlově mostě.

Lukáš and Petra were walking across the Charles Bridge.

Na obloze zářilo slunce a ohřívalo staré pražské kameny.

The sun was shining in the sky, warming the old Prague stones.

Most se hemžil turisty.

The bridge was teeming with tourists.

Všichni fotili, smáli se a užívali si krásy města.

Everyone was taking photos, laughing, and enjoying the beauty of the city.

Ale Lukášovi se nedařilo dostat z hlavy jednu věc – důležitou schůzku, na kterou spěchali.

But Lukáš couldn't get one thing out of his mind – an important meeting they were rushing to.

"Nemůžeme to zmeškat, Petro!" řekl Lukáš, oči plné obav.

"We can't miss it, Petra!" said Lukáš, his eyes full of worry.

Petra, s foťákem na krku, jen pokrčila rameny a usmála se.

Petra, with a camera around her neck, just shrugged and smiled.

"Lukáši, pojďme si to užít. Zpozdili jsme se, ale to neznamená, že musíme být naštvaní," odpověděla klidně.

"Lukáš, let's enjoy this. We're already late, but that doesn't mean we have to be upset," she replied calmly.

Lukáš si povzdechl.

Lukáš sighed.

"To říkáš, protože nemáš tu schůzku," řekl.

"You say that because you don't have the meeting," he said.

Petra zastavila a namířila foťákem na sochu.

Petra stopped and pointed her camera at a statue.

"Raději bych zachytila tenhle okamžik. Podívej se na světlo na té soše!"

"I'd rather capture this moment. Look at the light on that statue!"

Lukáš zavrtěl hlavou.

Lukáš shook his head.

"Nemáme čas na fotky."

"We don't have time for photos."

Petra si dala ruce v bok.

Petra put her hands on her hips.

"Možná ne, ale stále máme volbu, jak ten čas využijeme."

"Maybe not, but we still have a choice of how we spend that time."

První polovina mostu byla za nimi.

They had crossed the first half of the bridge.

Dopravní zácpa okolo mostu neuvadala a stávalo se jasné, že Lukášův plán se rozpadá.

The traffic jam around the bridge didn't relent, and it became clear that Lukáš's plan was falling apart.

Napětí mezi nimi rostlo.

The tension between them was growing.

"Jsi tak uvolněná," pronesl Lukáš podrážděně.

"You're so relaxed," Lukáš said irritably.

"Ale já to musím stihnout."

"But I have to make it."

Petra k němu přistoupila blíž a položila mu ruku na rameno.

Petra stepped closer and put a hand on his shoulder.

"Já chápu, jak moc je pro tebe ta schůzka důležitá.

"I understand how important this meeting is for you.

Ale cesty jsou zablokované.

But the roads are blocked.

Nemůžu to změnit, ty to nemůžeš změnit.

I can't change it, you can't change it.

Co s tím uděláme?"

What will we do about it?"

Lukáš zastavil.

Lukáš stopped.

V jeho očích se objevil záblesk uvědomění.

A flash of realization appeared in his eyes.

Podíval se na řeku Vltavu a na město, které miloval.

He looked at the Vltava River and the city he loved.

Na chvíli připustil myšlenku, že možná Petra má pravdu.

For a moment, he entertained the thought that maybe Petra was right.

"Tak co teď?" zeptal se, jeho hlas už méně napjatý.

"So what now?" he asked, his voice less tense.

Petra se usmála.

Petra smiled.

"Pojď, podíváme se po něčem zajímavém.

"Come on, let's look for something interesting.

Kdo ví, co najdeme!"

Who knows what we might find!"

A tak pokračovali po mostě.

And so they continued across the bridge.

Petra fotila sochy, lidi a město.

Petra took photos of statues, people, and the city.

Lukáš se díval na její nadšení a začal vidět krásu v každodennostech, které si dříve nevšímal.

Lukáš watched her enthusiasm and began to see the beauty in the everyday things he hadn't noticed before.

Dopravní zácpa byla dlouhá, ale najednou mu to nevadilo tolik jako předtím.

The traffic jam was long, but suddenly it didn't bother him as much as before.

Petra pochopila, jak moc pro něj ta schůzka znamená, a Lukáš zase začal chápat, jak cenné jsou momenty, které nezahrnují plánování.

Petra understood how much the meeting meant to him, and Lukáš began to understand how valuable moments are that don't involve planning.

Když se dopravní situace nakonec zlepšila, schůzku sice nestihli, ale něco důležitého získali oba.

When the traffic finally improved, they missed the meeting, but they both gained something important.

Lukáš se naučil, že některé věci nejde ovlivnit, a Petra ocenila Lukášovu oddanost a jeho snahu.

Lukáš learned that some things cannot be controlled, and Petra appreciated Lukáš's dedication and effort.

Spolu odcházeli z Karlova mostu, slunce stále zářilo a město je vítalo zpátky s otevřenou náručí.

They left the Charles Bridge together, the sun still shining, and the city welcomed them back with open arms.

Lukáš se usmíval a Petra si povšimla, že jeho krok už není tak spěšný.

Lukáš was smiling, and Petra noticed that his step was no longer so hurried.

Oba získali nové porozumění a jejich přátelství bylo silnější než kdy dřív.

They both gained new understanding, and their friendship was stronger than ever before.