Lukáš stál před kolejní budovou.

Lukáš stood in front of the dormitory building.

Všude kolem něj se hemžili studenti.

Students swarmed all around him.

Nejspíš první den nového semestru.

Most likely the first day of the new semester.

Bylo léto a slunce svítilo.

It was summer and the sun was shining.

Vzduch byl plný smíchu a hovorů.

The air was filled with laughter and conversation.

Před ním byly dveře do nového života.

In front of him were the doors to a new life.

Nervózně si přál, aby vše šlo hladce.

Nervously, he wished for everything to go smoothly.

Uvnitř koleje byla jiná atmosféra.

Inside the dormitory, the atmosphere was different.

Po chodbách se povalovaly tašky a krabice.

Bags and boxes were strewn along the hallways.

Na stěnách visely nástěnky plné letáků.

Bulletin boards full of notices hung on the walls.

Rádcové pomáhali novým studentům.

Advisors were helping the new students.

Lukáš si připadal malý v tom velkém víru.

Lukáš felt small in this big whirlwind.

Byl to jeho první den na vysoké škole.

It was his first day at university.

Chtěl udělat dobrý dojem a najít nové přátele.

He wanted to make a good impression and find new friends.

Ale jeho sociální úzkost mu to komplikovala.

But his social anxiety made it difficult.

Ve stejnou dobu se Jana vrátila do své koleje.

At the same time, Jana returned to her dormitory.

Byla to její poslední semestr.

It was her final semester.

Byla sebevědomá, ale cítila tlak.

She was confident but felt the pressure.

Musela dokončit studium a hledat práci.

She had to finish her studies and look for a job.

Cítila, jak se jí točí hlava z toho všeho stresu.

She felt dizzy from all the stress.

Jana si nesla poslední tašku do svého pokoje, když viděla Lukáše stát bezradně na chodbě.

Jana was carrying her last bag to her room when she saw Lukáš standing helplessly in the hallway.

Přistoupila k němu.

She approached him.

„Vypadáš, že potřebuješ pomoc,“ řekla s úsměvem.

"You look like you need help," she said with a smile.

Lukáš se podíval na ni a nejistě odpověděl: „Ano, jsem trochu ztracený.“

Lukáš looked at her and replied uncertainly, "Yes, I'm a bit lost."

Jana ho zavedla do společenské místnosti.

Jana led him to the common room.

Bylo tam plno studentů, kteří se seznamovali.

It was full of students getting to know each other.

„Neboj se,“ řekla mu.

"Don’t worry," she said.

„Já jsem Jana. Tohle je můj poslední semestr. Vždycky tu najdeš někoho, kdo tě nasměruje.“

"I'm Jana. This is my final semester. You will always find someone here to guide you."

Lukáš se cítil malinko lépe. Ale stále bojoval se svou úzkostí.

Lukáš felt a little better but still fought his anxiety.

Rozhodl se, že se pokusí najít své místo, ať to stojí cokoli.

He decided he would try to find his place, no matter what.

Jana mu také řekla o tom, jak je těžké balancovat studium a hledání práce.

Jana also told him about the difficulty of balancing studies and job hunting.

Oba našli společnou řeč v tom, že mají své obavy.

They both found common ground in having their own worries.

Večer se Lukáš rozhodl jít na společenskou akci v jejich koleji.

In the evening, Lukáš decided to go to a social event in their dormitory.

Bylo tam hlučno a všichni se bavili.

It was noisy and everyone was having fun.

Cítil, že by se mohl vrátit zpět do bezpečí svého pokoje.

He felt like he could go back to the safety of his room.

Ale pak zahlédl Janu.

But then he spotted Jana.

Jana mávla na něj a Lukáš cítil větší odvahu.

She waved at him, and Lukáš felt more courageous.

Přišel k ní a začali si povídat.

He went over to her and they started talking.

Lukáš se otevřel a pověděl Janě o svých strachách.

Lukáš opened up and told Jana about his fears.

Jana zase sdílela své starosti s ním.

Jana shared her concerns with him.

Bylo to poprvé, kdy se Lukáš skutečně svěřil někomu cizímu.

It was the first time Lukáš had truly confided in someone.

A bylo to osvobozující.

And it was liberating.

Jana se také cítila lépe, když o tom mluvila nahlas.

Jana also felt better talking out loud about it.

Na konci večera se oba cítili nějak lehčeji.

By the end of the evening, both felt somehow lighter.

Jana navrhla, že by se mohli potkávat častěji.

Jana suggested they could meet more often.

Pomohou si navzájem.

They would help each other.

Lukáš souhlasil.

Lukáš agreed.

Cítil, že udělal velký krok.

He felt he had taken a big step.

Další dny byly pro Lukáše snadnější.

The following days were easier for Lukáš.

Našel několik nových přátel.

He found several new friends.

Jeho sebevědomí rostlo.

His confidence grew.

Jana si vytvořila plán, který jí pomohl rozdělit čas mezi studium a hledání práce.

Jana created a plan that helped her divide her time between studying and job hunting.

Oba našli nové přátele.

They both found new friends.

Lukáš čelil svým obavám a stal se společenským.

Lukáš faced his fears and became more social.

Jana našla rovnováhu mezi svými povinnostmi.

Jana found a balance between her responsibilities.

Už věděli, že nemusí čelit všemu sami.

They now knew they didn't have to face everything alone.

Konec tohoto dne znamenal nový začátek.

The end of this day marked a new beginning.