Bouřkový mrak zahalil obzor nad šumavským lesem, přináší hromy, které se ozývají jako vzdálené bubny.

A storm cloud shrouded the horizon over the Šumava forest, bringing thunder that resounded like distant drums.

Karel, Lenka a Tomáš právě překračovali hustý podrost, když první kapky deště začaly dopadat na jejich ramena.

Karel, Lenka, and Tomáš were just crossing the thick underbrush when the first drops of rain began to fall on their shoulders.

"Kudy teď?"

"Which way now?"

zeptal se Tomáš, skrývající lehký třas v hlase.

asked Tomáš, hiding a slight tremor in his voice.

"Vítr se zvedá."

"The wind is picking up."

Karel se zastavil a zamračil se.

Karel stopped and frowned.

"Musíme pokračovat.

"We have to keep moving.

Najdu cestu ven.

I'll find the way out.

Už jsem to naplánoval.

I've planned it all.

Vše bude v pořádku."

Everything will be fine."

Lenka se podržela listů borovice, které se kývaly ve větru.

Lenka held onto the pine branches swaying in the wind.

"Nezapomeňte, chceme najít ten vodopád.

"Don't forget, we want to find the waterfall.

Je to důležité," připomněla, její oči zářily nadšením, když zvedla hlavu směrem ke stromům.

It’s important," she reminded, her eyes shining with excitement as she looked up toward the trees.

"Lenko, bouře se zhoršuje.

"Lenka, the storm is worsening.

Jsme daleko od bezpečí.

We're far from safety.

Možná bychom měli najít úkryt a počkat," navrhl Tomáš.

Maybe we should find shelter and wait," suggested Tomáš.

"Nemáme čas.

"We don't have time.

Máme štěstí, že jsem našel stezku.

We're lucky I found the trail.

Počkáním nic nezískáme," trval na svém Karel.

Waiting gains us nothing," Karel insisted.

Udělal krok kupředu, tlačen touhou ukázat, že dokáže vést.

He took a step forward, driven by the urge to prove he could lead.

Všichni tři se vydali podle Karlova rozhodnutí.

All three followed Karel's decision.

Divočinou zněl zesilující hukot větru a hromů.

The wilderness echoed with the growing sound of wind and thunder.

Lenka ale slyšela něco jiného.

But Lenka heard something else.

Průzračný zvuk tekoucí vody se jí zdál být blízko.

The clear sound of flowing water seemed close.

"Poslechněte," řekla s nadějí.

"Listen," she said hopefully.

"To je vodopád!

"That's the waterfall!

Jsme blízko."

We're close."

"Možná, ale musíme najít úkryt," Tomáš se postavil, jeho strach se stal hlasitějším.

"Maybe, but we need to find shelter," Tomáš stood firm, his fear growing louder.

Po dalších bolestivých minutách plných vzrušení i strachu se ocitli na hraně útesu.

After a few more tense minutes, filled with both excitement and fear, they found themselves at the edge of a cliff.

Pod nimi se rozprostíral ohromující výhled na vodopád, jenž se valil do temných hlubin.

Below them stretched an awe-inspiring view of the waterfall cascading into the dark depths.

Karel se zastavil a díval se na krásu před sebou, ale jeho instinkty ho vedly k okamžiku rozhodnutí.

Karel paused and gazed at the beauty before him, but his instincts led him to a moment of decision.

"Je to nádhera, ale nemůžeme riskovat.

"It's beautiful, but we can't take the risk.

Ne dnes."

Not today."

Tomáš kývl, snažíc se skrýt úlevu.

Tomáš nodded, trying to hide his relief.

"Ano.

"Yes.

Najděme úkryt blízko."

Let’s find shelter nearby."

Podél útesu našli malý převis, kde se mohli ukrýt před bouřkou.

Along the cliff, they found a small overhang to hide from the storm.

Váhaly kapky zůstávaly na stropu této přírodní střechy.

Droplets hovered on the ceiling of this natural shelter.

Déšť bubnoval v pravidelných intervalech.

The rain drummed in regular intervals.

Jak se seděli vedle sebe, jejich rozdíly zapadly do pozadí, nahradily je vzájemné pochopení a klid.

As they sat next to each other, their differences faded into the background, replaced by mutual understanding and calm.

Když bouře pominula, vyšli ven.

When the storm passed, they ventured outside.

Dohlížející les zářil novotou, naplněn svěžím a čistým ovzduším.

The watching forest glowed with newness, filled with fresh and clean air.

Vodopád teď splýval s tichým hukotem lesa.

The waterfall now blended with the quiet hum of the forest.

"Nakonec jsme zde," usmál se Karel, cítil se obohacen důvěrou, že nemusí nést břemeno sám.

"In the end, we’re here," Karel smiled, feeling enriched by the trust that he didn't have to bear the burden alone.

"Bylo to úžasné," zasnila se Lenka, která si uvědomila, jak důležitá je opatrnost.

"It was amazing," Lenka mused, realizing how vital caution is.

"Učinili jsme správné rozhodnutí," přikývl Tomáš, otřásající se radostí, že jeho hlas měl váhu.

"We made the right decision," Tomáš nodded, shivering with joy that his voice had weight.

S ruku v ruce opustili útes.

Hand in hand, they left the cliff.

V této letní výpravě nalezli nejen vodopád, ale i jeden druhého.

On this summer expedition, they found not only the waterfall but also each other.

A vůni deště, která teď visela ve vzduchu, i vzpomínku, kterou si odnesli, jako významný závěr jejich dobrodružství.

And the scent of the rain that now lingered in the air was a memory they carried with them, a fitting conclusion to their adventure.