Sedlec Ossuary.

Sedlec Ossuary.

Kostnice, která přitahuje mnoho lidí.

An ossuary that draws many people.

Je podzim.

It is autumn.

Stromy mají červené a zlatožluté listí.

The trees have red and golden-yellow leaves.

Jiří, tichý historik, prochází mezi ostatními lidmi.

Jiří, a quiet historian, walks among the other people.

Má rád příběhy, které kosti vyprávějí.

He loves the stories the bones tell.

Má pocit, že mu dnešní svět uniká.

He feels like today's world is slipping away from him.

Lidé dnes chtějí vše rychle.

People today want everything quickly.

Jenže historie potřebuje čas.

But history needs time.

Mezi návštěvníky je i Martina.

Among the visitors is Martina.

Je to cestovatelka.

She is a traveler.

Hledá smysl a spojení.

She seeks meaning and connection.

Nedávno někoho ztratila.

She recently lost someone.

V místech s hlubokou historií cítí klid.

In places with deep history, she feels peace.

Kolem je mnoho lidí, ale Martina cítí osamělost.

There are many people around, but Martina feels lonely.

Jiří slyší svůj vnitřní hlas: "Promluv s nimi."

Jiří hears his inner voice: "Talk to them."

Obvykle je tichý, dnes se ale rozhodl něco změnit.

He is usually quiet, but today he decided to change something.

Martina stojí kousek vedle.

Martina stands a short distance away.

Jiřímu se líbí, jak pozorně pozoruje kosti.

Jiří likes how intently she observes the bones.

Přijde k ní a řekne: "Vidíte tu lebku?

He approaches her and says, "Do you see that skull?

Patřila muži, který přišel z míst, která dnes nazýváme Itálií."

It belonged to a man who came from the places we now call Italy."

Martina se na Jiřího usměje: "To je fascinující.

Martina smiles at Jiří: "That's fascinating.

Každá kost tu má svůj příběh, že?"

Every bone here has its own story, doesn't it?"

Její úsměv je teplý, a Jiří pocítí, že našel někoho, kdo chápe.

Her smile is warm, and Jiří feels like he has found someone who understands.

Mluví spolu dál.

They continue to talk.

O kostech, historii, o místech, kde nikdy nebyli, ale chtěli by.

About bones, history, and places they've never been but would like to visit.

Čas plyne rychle.

Time passes quickly.

Jiří cítí, že se jeho strach otevírat zmírňuje.

Jiří feels his fear of opening up is easing.

Martina zase cítí, že spojení s lidmi ji může ukázat cestu vpřed.

Martina, on the other hand, feels that connecting with people might show her the way forward.

Venku je stále chladněji.

It's getting colder outside.

Když vycházejí z kaple, Jiří poznamená: "Mám rád podzim.

As they leave the chapel, Jiří remarks, "I love autumn.

Všechno mění barvy."

Everything changes colors."

Martina přikývne: "A dnes mám pocit, že to všechno má smysl."

Martina nods: "And today I feel like everything makes sense."

Začíná přituhovat, když opouštějí Sedlec Ossuary.

It's starting to get chilly as they leave Sedlec Ossuary.

Jiří a Martina jdou bok po boku.

Jiří and Martina walk side by side.

Oba cítí, že dnes našli něco, co hledali.

Both feel that today they found something they were looking for.

Martina se cítí méně sama.

Martina feels less alone.

A Jiří poprvé za dlouhou dobu věří, že historie a hluboké rozpravy mohou přinést nové přátele.

And Jiří, for the first time in a long while, believes that history and deep conversations can bring new friends.

Podzimní světlo je měkké a kolem se šíří chlad.

The autumn light is soft, and the cold spreads around.

Ale někde uvnitř je teplo.

But somewhere inside, there is warmth.

Teplo od nově vznikajícího přátelství mezi dvěma lidmi, kteří chtějí chápat a být pochopeni.

Warmth from a newly forming friendship between two people who want to understand and be understood.

Našli v sobě něco, co jim podzimní den v Sedleci přinesl.

They found something in each other that this autumn day in Sedlec brought them.