Podzimní ráno nasadilo kolem Českého Krumlova zlaté světlo.

An autumn morning cast a golden light around Český Krumlov.

Mlhy se valily po kopcích a kolem cest, kde tmavě červené a žluté listí potichu padalo na zem.

Mists rolled over the hills and along the paths where dark red and yellow leaves quietly fell to the ground.

Na farmě kousek za městem se ozývaly zvuky ranní práce.

On a farm just outside the town, sounds of morning labor echoed.

Jakub stál u ohrady a díval se na pole.

Jakub stood by the fence, looking at the fields.

Přemýšlel.

He was deep in thought.

"Musíme se dát do práce," řekla Veronika, jeho sestra, když se objevila vedle něj.

"We need to get to work," said Veronika, his sister, appearing beside him.

Byla vždy veselá a plná energie.

She was always cheerful and full of energy.

Věděla, co mu běží hlavou.

She knew what was on his mind.

Jakub chtěl cestovat, objevit svět, ale zároveň měl zodpovědnost za farmu.

Jakub wanted to travel, to discover the world, yet he was also responsible for the farm.

Podzim byl tady - čas sklizně - a hrozil časný mráz.

Autumn had arrived - the time of harvest - and an early frost loomed.

Jakub věděl, že musí pracovat rychle, aby zachránil úrodu.

Jakub knew he had to work quickly to save the crops.

Přesto ale v jeho myšlenkách nebyly jen brambory a obilí.

But his thoughts were not only of potatoes and grain.

Představoval si jiná místa.

He imagined other places.

Města, kde nikdy nebyl.

Cities he had never visited.

"Zvládneme to, Jakube," povzbuzovala ho Veronika.

"We'll manage, Jakub," Veronika encouraged him.

"A až všechno sklidíme, můžeš jet.

"And once we've harvested everything, you can go.

Vidět ten svět, po kterém toužíš."

See the world you've been dreaming about."

Jakub se usmál.

Jakub smiled.

Veronika měla pravdu.

Veronika was right.

Dny na farmě byly naplněny tvrdou prací, ale jeho srdce toužilo po něčem jiném.

Days on the farm were filled with hard work, but his heart yearned for something else.

To ale neznamenalo, že ztratí spojení s rodným krajem.

That didn't mean he would lose his connection to his homeland.

Celý den pracovali bez přestávky.

They worked all day without a break.

Slunce se měnilo v oranžový kotouč na obloze, když se večer přikradl.

The sun turned into an orange disk in the sky as evening crept in.

Každý jablko, každé klasy museli být zachráněné před mrazem.

Every apple, every stalk had to be saved from the frost.

Přesto Jakub věděl, že po této náročné sezóně přijde odměna.

Yet Jakub knew that after this demanding season, a reward would follow.

Nejen ve formě úrody, ale i jeho vlastních snů.

Not only in the form of the harvest but also in his own dreams.

"Asi bych měl být více na poli než ve snách," smál se Jakub, když si večer sedal s Veronikou k večeři.

"I guess I should spend more time in the fields than in daydreams," Jakub laughed as he sat down for dinner with Veronika that evening.

"Opravdové sny se splní jen tehdy, když jim věříš," řekla Veronika a podívala se na něj povzbudivě.

"Real dreams come true only when you believe in them," Veronika said, looking at him encouragingly.

"Cesta je i o návratech."

"A journey is also about coming back."

Noc před příchodem mrazu byla dlouhá.

The night before the frost arrived was long.

Jakub a Veronika neodpočívali.

Jakub and Veronika didn't rest.

Práce byla těžká, ale rodinná a přátelská atmosféra ji činila alespoň o něco lehčí.

The work was hard, but the familial and friendly atmosphere made it at least somewhat easier.

Když mráz skutečně udeřil, většina úrody byla bezpečně uskladněná.

When the frost finally hit, most of the harvest was safely stored.

Jakub stál spokojený a unavený, ale s úsměvem na tváři.

Jakub stood satisfied and tired, but with a smile on his face.

Veronika mu podala ruku.

Veronika offered him her hand.

"Je čas, abys poznal svět, Jakube."

"It's time for you to see the world, Jakub."

A Jakub věděl, že ať už se vydá kamkoliv, jeho srdce zůstane pevně zakořeněné v milované půdě farmy u Českého Krumlova.

And Jakub knew that no matter where he ventured, his heart would remain deeply rooted in the beloved soil of the farm near Český Krumlov.

Občas sny potřebují odvahu k vykročení, ale cesta zpět domů bude vždycky otevřená.

Sometimes dreams require the courage to take the first step, but the way back home will always be open.

Jakub našel odvahu k prvnímu kroku.

Jakub found the courage for that first step.