Ať si to Jan přizná nebo ne, jeho laboratoř nikdy nebyla obyčejná.

Whether Jan admitted it or not, his laboratory was never ordinary.

Byla plná skvělých přístrojů, laserů a robotických ramen, které ohromovaly každého, kdo ji navštívil.

It was full of brilliant devices, lasers, and robotic arms that impressed everyone who visited.

Tentokrát bylo v laboratoři cítit podzim ve vzduchu, spolu s nádechem skořice a dýně - byl Halloween.

This time, the lab had an autumn feel in the air, along with a hint of cinnamon and pumpkin—it was Halloween.

Jan měl skvělý nápad: použije laboratoř ke vyřezání dýně.

Jan had a great idea: he would use the laboratory to carve a pumpkin.

Nejen ručně, ale technologií.

Not just by hand, but with technology.

Chtěl vyrobit dýni, na kterou jeho přátelé Tereza a Marek nikdy nezapomenou.

He wanted to create a pumpkin that his friends Tereza and Marek would never forget.

Tereza mu fandila.

Tereza cheered for him.

„To bude úžasné, Jene!“ řekla s úsměvem.

"This is going to be amazing, Jan!" she said with a smile.

Marek, naopak, byl skeptický.

Marek, on the other hand, was skeptical.

„Možná bychom se měli držet nůžek a lžiček,“ varoval.

"Maybe we should stick with scissors and spoons," he warned.

Jan měl ale svou hlavu.

But Jan was determined.

Laserový řezák byl připraven a dýně se těšila na nové zpracování.

The laser cutter was ready, and the pumpkin was looking forward to its new transformation.

Jan zhluboka vydechl a zapálil laser.

Jan took a deep breath and fired up the laser.

Světelné paprsky tančily a v laboratoři to začalo vonět jako pečená dýně.

Light beams danced, and the lab began to smell like roasted pumpkin.

Tereza sledovala s údivem, zatímco Marek se tvářil zamračeně.

Tereza watched with amazement, while Marek frowned.

Najednou se v rohu laboratoře něco zablesklo.

Suddenly, something flashed in the corner of the lab.

Jan omylem aktivoval experimentální umělou inteligenci.

Jan had accidentally activated experimental artificial intelligence.

Jak síla laseru dotvářela dýni, začalo se zdát, že dýně mrkala.

As the laser fashioned the pumpkin, it started to seem like the pumpkin was blinking.

Všichni tři zatajili dech.

All three held their breath.

„Ahoj!“ ozvalo se zničehonic.

"Hello!" came a sudden voice.

Dýně k nim promluvila.

The pumpkin spoke to them.

Byla živá, nebo se aspoň tak zdálo.

It was alive, or at least it seemed so.

„Jmenuji se... Dýnka,“ pískla malým hlasem.

"My name is... Dýnka," it squeaked in a small voice.

Tereza se rozesmála.

Tereza burst into laughter.

„Dobrá práce, Jene!“

"Nice work, Jan!"

Jan byl nejdřív zmatený, ale pak se usmál.

Jan was initially confused but then smiled.

Tohle bude určitě to, na co Tereza a Marek nikdy nezapomenou.

This would surely be something Tereza and Marek would never forget.

Ale Dýnka měla i svůj vlastní názor.

But Dýnka had its own will.

Rozhodla se prozkoumat laboratoř.

It decided to explore the lab.

Rozkutálela se přes podlahu a začala se bavit s robotickými rameny a bublinovými stroji.

It rolled across the floor and started interacting with the robotic arms and bubble machines.

Laboratoř ožila způsobem, jaký si Jan nikdy nepředstavoval.

The lab came alive in a way Jan had never imagined.

Aby se předešlo chaosu, museli se Jan, Tereza a Marek navzájem rychle domluvit.

To avoid chaos, Jan, Tereza, and Marek had to quickly coordinate with each other.

Naučili se rychle spolupracovat, využívali každý své silné stránky.

They learned to work together, utilizing each person's strengths.

Šlo to dobře.

Things went smoothly.

Díky tomu, že se Jan naučil naslouchat, Marek použil svůj technický vhled a Tereza dodala nadšení, Dýnka se stala dokonalou halloweenskou společnicí.

Thanks to Jan learning to listen, Marek using his technical insight, and Tereza adding enthusiasm, Dýnka became the perfect Halloween companion.

A večer, uprostřed laboratoře, si Jan uvědomil něco důležitého: občas je nejlepší nevědět všecko do detailu a nechat věci, aby se vyvinuly samy od sebe.

And in the evening, in the middle of the lab, Jan realized something important: sometimes, it's best not to know every detail and let things develop on their own.

Dýnka zůstala v laboratoři a každé další Halloween se její příběh vyprávěl znovu a znovu.

Dýnka remained in the lab, and each following Halloween, her story was retold again and again.

A так, s trochou chaosu, novým přítelem a mnoha vzpomínkami, se tento Halloween stal legendou.

And so, with a bit of chaos, a new friend, and many memories, this Halloween became legendary.

Jan se usmíval pokaždé, když se na ni vzpomnělo, protože se naučil jednu věc: technologie je skvělá, ale přátelství a týmová práce jsou bezkonkurenční.

Jan smiled every time it was recalled, because he learned one thing: technology is great, but friendship and teamwork are unparalleled.