V paprscích podzimního slunce, kdy listy mění svůj šat do odstínů zlaté a měděné, se Jana a Marek setkali v Botanické zahradě v Praze.

In the rays of the autumn sun, when the leaves change their attire to shades of gold and copper, Jana and Marek met in the Botanická zahrada in Praha.

Vzduch byl chladný a vlhký, voněl podzimem.

The air was chilly and humid, smelling of autumn.

Dušičky se blížily a vzpomínky na rodinu byly silné.

Dušičky was approaching, and memories of family were strong.

Jana šla pomalu po pěšině, listí jí křupalo pod nohama.

Jana walked slowly along the path, the leaves crunching under her feet.

Milovala ten zvuk.

She loved that sound.

Cítila se ale těžce na duši.

But she felt heavy at heart.

Únava z péče o maminku jí pohlcovala.

The fatigue from caring for her mother was consuming her.

Když spatřila Marka, který se se širokým úsměvem snažil odvést řeč jinam, věděla, že musí tentokrát říct, co má na srdci.

When she saw Marek, who was trying with a wide smile to steer the conversation elsewhere, she knew that this time she had to say what was on her mind.

„Marek, musíme si promluvit,“ začala, když došli k velkému skleníku.

"Marek, we need to talk," she began as they reached the large greenhouse.

Tropické rostliny uvnitř se tyčily vysoko, poskytovaly jim útulné útočiště před chladným větrem.

The tropical plants inside towered high, providing them with a cozy shelter from the chilly wind.

Jejich vůně byla omamná.

Their scent was intoxicating.

„Jasně, o čem chceš mluvit?

"Sure, what do you want to talk about?"

“ Marek se stále snažil udržet lehkou atmosféru.

Marek was still trying to keep the atmosphere light.

Jana věděla, že bratr je vždycky optimistický, ale také je často mimo realitu.

Jana knew that her brother was always optimistic, but he was often out of touch with reality too.

„O mamce,“ pronesla ohleduplně.

"About mom," she said considerately.

„Potřebuju, abys byl více s námi.

"I need you to be more with us.

Nejde to zvládat samostatně.

I can't manage it alone."

“Marek se chvíli díval na trnité palmy okolo.

Marek looked at the thorny palms around.

Vyhýbal se Janinu pohledu.

He avoided Jana's gaze.

Pak povzdechl a řekl: „Vím, že to na tebe hodně padá.

Then he sighed and said, "I know it's a lot on you.

Ale víš, jak to mám s prací.

But you know how it is with my work.

Je to teď těžký.

It's tough right now."

“„Já vím.

"I know.

Ale i já musím pracovat,“ odpověděla Jana tiše, ale pevně.

But I also have to work," responded Jana quietly but firmly.

„Prostě bych chtěla, abys byl víc přítomen.

"I just wish you could be more present.

Rodina by měla být na prvním místě.

Family should come first."

“V tichém skleníku, kde ticho rušil jen jemný šum vodní fontánky, si Marek prvně uvědomil váhu situace.

In the quiet greenhouse, where the silence was interrupted only by the gentle murmur of the water fountain, Marek realized the gravity of the situation for the first time.

Na chvíli zavřel oči a zhluboka se nadechl.

He closed his eyes for a moment and took a deep breath.

„Máš pravdu,“ přiznal nakonec.

"You're right," he finally admitted.

„Omlouvám se, že jsem ti to nechal na krku.

"I'm sorry I left it all on you.

Budu se snažit víc být tady.

I will try to be here more."

“Mezi rostlinami, které neúnavně rostly navzdory podzimnímu chladu venku, našli sourozenci nový začátek.

Among the plants that relentlessly grew despite the autumn chill outside, the siblings found a fresh beginning.

Domluvili se, jak se budou pravidelně střídat v péči o maminku.

They agreed on how they would regularly take turns caring for their mother.

Jana pocítila úlevu, jako by odložila těžký batoh.

Jana felt a sense of relief, as if she had set down a heavy backpack.

Marek ji poprvé obejmul a ona věděla, že to znamená změnu.

Marek hugged her for the first time, and she knew it meant change.

Jak odcházeli z tepla skleníku zpět do podzimní zahrady, pocítili větší blízkost.

As they left the warmth of the greenhouse back to the autumn garden, they felt a closer connection.

Věděli, že i navzdory těžkostem bude rodina teď soudržnější.

They knew that despite the challenges, the family would now be more cohesive.

Dny se zkracovaly, ale jejich vztah dostal novou hloubku a Marek si uvědomoval, že s podporou a pochopením je možné vše zvládnout.

The days were getting shorter, but their relationship gained new depth, and Marek realized that with support and understanding, anything could be managed.