Podzimní vzduch prostupoval Prahou, voněl spadaným listím a občas zahnal kolemjdoucí chladným poryvem větru.

The autumn air permeated Prague, scented with fallen leaves and occasionally driving the passersby with a chilly gust of wind.

Nad Staroměstským náměstím se tyčil orloj, skvost středověké mechaniky, obdivovaný turisty z celého světa.

Over Staroměstské náměstí loomed the orloj, a marvel of medieval mechanics admired by tourists from all over the world.

Mezi nimi stál i Jakub.

Among them stood Jakub.

Jeho oči sledovaly, jak malí apoštolové pomalu defilují a hodiny odbíjejí svou pravidelnou zvonkohru.

His eyes followed as the tiny apostles slowly paraded and the clock struck its regular chime.

Jakub byl inženýr.

Jakub was an engineer.

Fascinoval ho každý detail tohoto historického díla.

He was fascinated by every detail of this historical masterpiece.

Mezi davem se proplétala Klára.

Weaving through the crowd was Klára.

Hledala perfektní úhel pro svoji fotografii.

She was searching for the perfect angle for her photograph.

Měla s sebou svůj nový fotoaparát a doufala, že zachytí něco jedinečného.

She had her new camera with her and hoped to capture something unique.

Ale skupina lidí před orlojem byla příliš hustá.

But the group of people in front of the orloj was too dense.

Nemohla najít volné místo bez hlav a těl turistů.

She couldn't find an open spot without the heads and bodies of tourists.

Začala se rozhlížet, zda by nenašla jiný pohled.

She began to look around to see if she could find another view.

V tom si všimla Jakuba, který se zdál naprosto pohroužen do sledování hodinek.

Then she noticed Jakub, who seemed completely absorbed in watching the clock.

Bez rozmýšlení k němu přistoupila.

Without thinking, she approached him.

Měla nápady, jak by obrázek mohl vypadat, ale potřebovala pomoc s nalezením lepšího stanoviska.

She had ideas about how the picture could look, but she needed help finding a better vantage point.

"Pardon," začala nesměle, "zdá se, že máte zájem o orloj.

"Excuse me," she began timidly, "it seems you're interested in the orloj.

Mohu vás rušit s malou prosbou?"

Could I bother you with a small request?"

Jakub se na ni překvapeně podíval.

Jakub looked at her surprised.

"Samozřejmě, co potřebujete?"

"Of course, what do you need?"

odpověděl s úsměvem.

he replied with a smile.

"Chci udělat perfektní fotografii, ale tady je příliš lidí.

"I want to take the perfect photo, but there are too many people here.

Nevíte náhodou o místě, odkud by se dalo lépe fotit?"

Do you know of a place where I could get a better shot?"

Jakub se zamyslel.

Jakub thought for a moment.

Měl spoustu nápadů.

He had plenty of ideas.

"Co kdybychom šli na věž Staroměstské radnice?

"What if we go to the Staroměstská radnice tower?

Myslím, že odtamtud bude krásný pohled na město i na orloj."

I think from there, the view of the city and the orloj will be beautiful."

Klára s nadšením souhlasila.

Klára agreed enthusiastically.

Společně zamířili k věži.

Together they headed to the tower.

Jakubovi vyprávěla o tom, jaké je to fotit město.

She told Jakub about what it's like to photograph the city.

On zase povídal o tajemstvích orloje, které znal nazpaměť.

He, in turn, spoke about the secrets of the orloj, which he knew by heart.

Jakmile se dostali nahoru, výhled byl ohromující.

Once they reached the top, the view was breathtaking.

Viděli celé náměstí, orloj a v dálce překrásnou Prahu.

They could see the entire square, the orloj, and in the distance, the beautiful Prague.

Klára připravila svůj fotoaparát a začala fotit.

Klára prepared her camera and started shooting.

Jakub s úžasem sledoval její práci a občas dodal nějakou historickou zajímavost.

Jakub watched her work with awe and occasionally added a historical tidbit.

"To je úžasné," řekla Klára, když se podívala na své snímky.

"This is amazing," said Klára when she looked at her pictures.

"Díky, že jsi mi ukázal tuhle cestu."

"Thanks for showing me this path."

"Já děkuji.

"Thank you.

Nikdy bych nečekal, že můžu vidět orloj i z této perspektivy," odpověděl Jakub.

I never expected to see the orloj from this perspective," replied Jakub.

Nakonec se dohodli, že si vymění kontakty.

In the end, they agreed to exchange contacts.

Klára chtěla Jakubovi ukázat výsledné fotky na své nadcházející výstavě.

Klára wanted to show Jakub the resulting photos at her upcoming exhibition.

A Jakub se těšil, že se podívají na další historická, ale i novodobá místa v Praze.

And Jakub looked forward to exploring more historical and modern sites in Prague.

Odcházeli spolu dolů z věže, podzimní večer se pomalu blížil a Praha se začala zalévat světly.

They descended the tower together as the autumn evening slowly approached and Prague began to be bathed in lights.

Oba se zamysleli nad svými nově objevenými perspektivami.

Both reflected on their newly discovered perspectives.

Věděli, že jejich setkání nebylo náhodné; bylo začátkem něčeho nového.

They knew their meeting was no coincidence; it was the beginning of something new.