Večery v pražírně kávy byly vždy plné vůně a tepla.

Evenings in the coffee roastery were always full of aroma and warmth.

Venku foukal silný vítr a sníh se hromadil na ulicích Prahy.

Outside, a strong wind was blowing, and snow was piling up on the streets of Praha.

Uvnitř byli jen hřejivé světlo a pestré lidé.

Inside, there were just cozy light and vivid people.

Pavel stál za barem, klidně pozoroval svou práci.

Pavel stood behind the bar, calmly observing his work.

Jeho myšlenky ale byly jinde – u Leny, která seděla poblíž okna.

His thoughts, however, were elsewhere—on Lena, who was sitting near the window.

Lena si právě objednala svůj oblíbený cappuccino a listovala nějakou knihou.

Lena had just ordered her favorite cappuccino and was leafing through a book.

Marek, Pavlov kolega a přítel, byl veselý a živý, jak obvykle.

Marek, Pavel's colleague and friend, was cheerful and lively, as usual.

Klientům s úsměvem servíroval kávu a hovořil s každým, jako by to byli jeho staří přátelé.

He served coffee to customers with a smile and talked to everyone as if they were his old friends.

Nenápadně pokukoval po Leně a Pavel to viděl.

He was discreetly glancing at Lena and Pavel noticed it.

Uvnitř něj začala bublat směsice pocitů – obdiv k Leně se mísil s pocitem nejistoty při pohledu na Marka.

Inside him, a mix of feelings started bubbling—admiration for Lena mingled with a sense of insecurity when he looked at Marek.

„To je pěknej chaos venku, co?

"That's quite a mess outside, isn't it?"

“ prohodil Marek s úsměvem k Leně, která se podívala z okna na padající vločky.

said Marek with a smile to Lena, who looked out the window at the falling snowflakes.

Ona se mu vesele zasmála a poznamenala něco o tom, jak dlouho už nesněžilo.

She laughed playfully and remarked something about how long it had been since it last snowed.

Pavel slyšel, jak mu srdce rychle buší.

Pavel heard his heart beating rapidly.

Chtěl s Lenou mluvit, ale jeho ústa jakoby zamrzla stejně jako krajina venku.

He wanted to talk to Lena, but his mouth seemed frozen, just like the landscape outside.

V hlavě se mu honily myšlenky.

Thoughts raced through his head.

Jak mohl Marek tak snadno komunikovat?

How could Marek communicate so easily?

Proč nedokáže být jako on?

Why couldn't he be like him?

Jenže, sněhová bouře venku byla silnější, než kdokoli očekával.

However, the snowstorm outside was stronger than anyone had expected.

Všichni zákazníci zůstali uvnitř.

All the customers remained inside.

Malé skupinky lidí se scházely okolo nového ohně, který personál zažehl uprostřed místnosti.

Small groups of people gathered around a new fire that the staff had lit in the middle of the room.

Pavel celý zbytek večera pozoroval, jak Marek rádoby náhodou sedá vedle Leny.

Pavel spent the rest of the evening watching as Marek casually sat next to Lena.

S každým Marekovým žertem jako by se Pavlovy šance zmenšovaly.

With each of Marek's jokes, it seemed like Pavel's chances diminished.

Když večer pokročil, a bouře nepolevovala, připomnělo to Pavlovi teplo rodinného krbu.

As the evening progressed and the storm didn't relent, it reminded Pavel of the warmth of a family fireplace.

Vánoční čas, kdy se lidé spojují a vyprávějí příběhy.

Christmas time, when people connect and tell stories.

Pavel nasbíral odvahu.

Pavel gathered the courage.

Odložil svůj hrnek a přistoupil blíž k ohni.

He set aside his mug and approached the fire.

„Lena,“ začal, jeho hlas byl klidný, ale pevný.

"Lena," he began, his voice calm but firm.

Lena vzhlédla, překvapená, že k ní promluvil.

Lena looked up, surprised that he had spoken to her.

„Chtěl bych ti říct něco důležitého.

"I want to tell you something important."

“Marek na chvíli přestal hovořit a místnost naplnilo ticho.

Marek stopped talking for a moment, and the room was filled with silence.

Pavel cítil pohledy ostatních, ale to ho nerozptylovalo.

Pavel felt the eyes of others on him, but it did not distract him.

Podíval se přímo do Lenina očí.

He looked directly into Lena's eyes.

„Cením si tvé společnosti.

"I appreciate your company.

A rád bych tě viděl častěji.

And I would like to see you more often.

Jsem spíše tichý a někdy nejistý, ale tohle je opravdové.

I am quieter and sometimes unsure, but this is genuine."

“Lenin obličej se rozzářil jemným úsměvem.

Lena's face lit up with a gentle smile.

„Děkuji, Pavle.

"Thank you, Pavel.

Vánoce jsou časem pro pravdu a otevřenost.

Christmas is a time for truth and openness.

Ráda tě poznávám líp.

I’d love to get to know you better."

“Venku neustále sněžilo, ale uvnitř bylo teplo a světlo.

Outside, it continued to snow, but inside, it was warm and light.

Pavel a Lena seděli spolu, vedeni upřímností a novou nadějí.

Pavel and Lena sat together, guided by sincerity and new hope.

Pavel zjistil, že být sám sebou je to největší vítězství, a večer se přeměnil v kouzelný moment přátelství a možná i něčeho víc.

Pavel realized that being himself was the greatest victory, and the evening transformed into a magical moment of friendship and perhaps even something more.