Na ostrově Santorini, kde bílé budovy tančily se slunečními paprsky a modrá moře šeptala o poklidu, svítil podzimní den zlatými odstíny.

On the island of Santorini, where white buildings danced with the sunbeams and the blue sea whispered of tranquility, the autumn day shone with golden hues.

Byla to ideální kulisa pro svatbu Lenky a Marka.

It was the perfect setting for the wedding of Lenka and Marek.

Přátelé a rodina se shromažďovali na terase s výhledem na moře, kde probíhaly přípravy na slavnost.

Friends and family gathered on a terrace overlooking the sea, where preparations for the celebration were underway.

Jirka stál stranou, jeho srdce bylo těžké tajemstvím.

Jirka stood aside, his heart heavy with a secret.

Přál si být šťastný pro své přátele, ale v srdci nesl neklid.

He wished to be happy for his friends, but in his heart, there was unrest.

Dlouho byl zamilovaný do Lenky.

He had long been in love with Lenka.

Její smích byl jako melodie, která ho vždy přitahovala.

Her laughter was like a melody that always attracted him.

Věděl, že Lenku nesmí ranit, ale také věděl, že příležitost se pomalu vytrácí.

He knew he must not hurt Lenka, but he also understood that the opportunity was slowly slipping away.

Sladké tóny řecké hudby plnily vzduch, a Marek byl ve svém živlu.

Sweet tones of Greek music filled the air, and Marek was in his element.

Charismatický a jistý sám sebou, stál vedle Lenky, která zářila jako nikdy předtím.

Charismatic and self-confident, he stood next to Lenka, who shone like never before.

Jirka pocítil tlak, usmíval se a sledoval, jak sluneční paprsky tančí na Lenčině bílé šaty.

Jirka felt the pressure, smiling, and watched the sunlight dance on Lenka's white dress.

Marek byl jeho dobrý přítel, a Jirka si nemohl představit, že by mu ublížil.

Marek was his good friend, and Jirka couldn't imagine harming him.

A přesto, myšlenka nedat Lence vědět o svých citech ho sžírala.

Yet, the thought of not letting Lenka know about his feelings tormented him.

Den se pomalu chýlil k večeru a obloha byla poseta měkkými odstíny růžové a oranžové.

The day slowly waned into evening, and the sky was filled with soft shades of pink and orange.

Hosté začali tancovat, smát se a užívat si přítomný okamžik.

Guests began to dance, laugh, and enjoy the present moment.

Jirka v té chvíli pocítil v sobě sílu.

It was then that Jirka felt strength within him.

Musí to udělat, teď nebo nikdy.

He had to do it, now or never.

Jak jinak by se mohl někdy posunout dál?

How else could he ever move on?

S jemným poklepáním na rameno, pozval Lenku stranou.

With a gentle tap on the shoulder, he invited Lenka aside.

Měla pro něj vždy laskavý úsměv, a nyní na něj hleděla s přátelskou zvědavostí.

She always had a kind smile for him, and now she looked at him with friendly curiosity.

Jirka chvíli mlčel, zápasil s rozporuplnými pocity, než konečně začal mluvit.

Jirka was silent for a moment, wrestling with conflicting emotions, before finally beginning to speak.

„Lenko,“ řekl tiše, „ty víš, že jsem ti vždy přál to nejlepší.

"Lenka," he said quietly, "you know I've always wished you the best.

A Marek je úžasný.

And Marek is amazing.

Ale musel jsem ti to říct...“ Lenka ho pozorně poslouchala, ale Jirka najednou pocítil tíhu rozhodnutí.

But I had to tell you..." Lenka listened attentively, but Jirka suddenly felt the weight of the decision.

Pohled na její oči, plné štěstí a očekávání, ho vrátil na zem.

The look in her eyes, full of happiness and anticipation, brought him back to earth.

Zastavil se.

He paused.

Její štěstí bylo nyní pro něj důležitější než cokoliv jiného.

Her happiness was now more important to him than anything else.

„Jen jsem chtěl říct, že vám přeju hodně štěstí.

"I just wanted to say that I wish you lots of happiness.

Opravdu,“ usmál se Jirka upřímně.

Really," Jirka smiled sincerely.

Cítil, že říká pravdu.

He felt that he was speaking the truth.

Lenka ho objala, bez tušení hloubky jeho tajemství.

Lenka hugged him, unaware of the depth of his secret.

„Děkuji, Jirko, vážím si toho,“ řekla a vrátila se zpět k oslavě.

"Thank you, Jirka, I appreciate it," she said and returned to the celebration.

Jirka stál chvíli sám, sledujíc, jak taneční kroky Lenky a Marka splývají na dojemném pozadí Santorini.

Jirka stood alone for a moment, watching Lenka and Marek's dance steps blend into the emotional backdrop of Santorini.

Když se k němu přidali přátelé, spokojeně se usmál.

When friends joined him, he smiled contentedly.

Pochopil, že někdy je pravá láska o tom, nechat ty, které milujeme šťastné, i když to znamená vzdát se vlastní touhy.

He understood that sometimes true love is about letting those we love be happy, even if it means giving up our own desires.

Podzimní večer se zklidnil a vystřídala jej noc plná hvězd.

As the autumn evening settled down, it was replaced by a night full of stars.

Jirka našel klid, když přijal rozhodnutí, které ochránilo přátelství i lásku v jejich nejčistší formě.

Jirka found peace as he accepted the decision that preserved friendship and love in their purest forms.