Václav se procházel podél úzkých uliček Vernazzy v srdci Cinque Terre.

Václav was strolling along the narrow streets of Vernazza in the heart of Cinque Terre.

Na každém rohu se barvily domy do pastelových odstínů, jakoby malý štětec přetáhl přes střechy vesničky.

On every corner, the houses were tinted in pastel shades, as if a small brush had swept across the village roofs.

Moře šumělo za ním, ale Václav měl v hlavě jediné – dnešní západ slunce.

The sea murmured behind him, but Václav had only one thing on his mind – today's sunset.

Stál na kamenitém chodníku, opřený o berle, a sledoval modré vlny, které se tříštily o břeh.

He stood on the rocky pavement, leaning on crutches, watching the blue waves crash against the shore.

„Pojasřáš mi, proč jsi to neodložil?

"Can you explain why you didn't leave it?"

“ zasmála se Elena, jeho přítelkyně a podporovatelka.

Elena, his girlfriend and supporter, laughed.

Letos strávili Vánoce v Itálii, daleko od domova, kde hledali klid a odpočinek.

This year they spent Christmas in Italy, far from home, seeking peace and relaxation.

Václav se zatvářil smutně.

Václav looked sad.

„Musím to udělat," odpověděl.

"I have to do it," he replied.

„Potřebuji zachytit ten moment.

"I need to capture the moment."

" Elena kývla a podala mu batoh s fotografickým vybavením.

Elena nodded and handed him a bag with photographic equipment.

„Půjdu s tebou," slíbila.

"I'll go with you," she promised.

Její nadšení bylo nakažlivé.

Her enthusiasm was contagious.

Její gesta byla plná něžnosti a odvahy, které Václav povzbudily.

Her gestures were full of tenderness and courage, which inspired Václav.

Nechal ji vést je po skalnaté cestě, která je vedla vzhůru k místu s nejlepším výhledem.

He let her lead them along the rocky path that took them up to the place with the best view.

Netrvalo dlouho a potkali Marca, místního fotografa.

It wasn't long before they met Marco, a local photographer.

Marco byl energický Ital, který měl vždy úsměv na tváři.

Marco was an energetic Italian who always had a smile on his face.

„Ah, kolega fotograf!

"Ah, fellow photographer!"

" pozdravil je vesele.

he greeted them cheerfully.

„Potřebujete pomoc?

"Need help?"

" Václav chvíli váhal, ale pak přikývl.

Václav hesitated for a moment but then nodded.

„Mám zraněný kotník," přiznal.

"I have a sprained ankle," he admitted.

Díky Marcosovým zkušenostem si přeci jen odvážili vyšplhat až na útes.

Thanks to Marco's experience, they dared to climb up to the cliff.

Byl to malý opuštěný bod nabízející výhled jako z pohledu orlího letu.

It was a small, deserted spot offering a view like an eagle's flight.

Slunce se začínalo spouštět níž a Václav už cítil očekávání, jaké vždycky pociťoval před stisknutím spouště.

The sun was beginning to sink lower, and Václav already felt the anticipation he always experienced before pressing the shutter.

Když už byli všichni u aparátu, Elena držela stativ, zatímco Marco pomáhal s nastavením čoček, Václavovi se podařilo nasadit to správné ohnisko.

When they were all at the camera, Elena held the tripod while Marco helped with the lens settings.

Scéna byla oslnivá;

Václav managed to set the right focus.

zlaté paprsky slunce se topily v moři a nebe nabíralo oranžovou záři.

The scene was dazzling; the golden rays of the sun were melting into the sea, and the sky was taking on an orange glow.

„Je to teď nebo nikdy,“ řekl si Václav.

"It's now or never," Václav said to himself.

Lehce stiskl spoušť fotoaparátu.

He gently pressed the camera shutter.

Když kontroloval fotografie, pocítil nával uspokojení – záběr byl úchvatný.

As he checked the photos, he felt a surge of satisfaction – the shot was stunning.

Na fotografii se podařilo zaznamenat majestátnost a klidná krása střetu moře a oblohy.

The photograph successfully captured the majesty and serene beauty of the confluence of sea and sky.

Václav se poprvé od svého osobního tragického zážitku na chvilku cítil v harmonii.

For the first time since his personal tragic experience, Václav felt in harmony for a moment.

„Děkuji vám," otočil se na Elenu a Marca.

"Thank you," he turned to Elena and Marco.

Uvědomil si, že bez nich by to nedokázal.

He realized that without them, he couldn't have done it.

Pomohli mu nejen dosáhnout útesu, ale i překonat vlastní obavy.

They helped him not only reach the cliff but also overcome his own fears.

Tyhle Vánoce byly zvláštní.

This Christmas was special.

Naplněné nečekaným společenstvím a narůstající nadějí.

Filled with unexpected companionship and growing hope.

Václav si uvědomil, že ačkoliv se ztráty v životě těžko vyrovnávají, neseme nadechnutí a úsměv nejen pro sebe, ale i pro ty, co potkáme na cestě.

Václav realized that although losses in life are hard to reconcile, we carry breaths and smiles not only for ourselves but also for those we meet along the way.

Pomoc druhých je neocenitelná a vytváří nové příběhy – stejně jako jeho fotka západu slunce v závratné kráse Vernazzy.

The help of others is invaluable and creates new stories – just like his photo of the sunset in the breathtaking beauty of Vernazza.