Zimní vzduch byl studený a svěží, když Jakub a Tereza kráčeli k Žižkovské televizní věži.

The winter air was cold and crisp as Jakub and Tereza walked toward the Žižkovská televizní věž.

Vánoční Praha kolem nich zářila světly a sněhovými vločkami, které se třpytily jako tisíce malých diamantů.

The Christmas lights of Praha glowed around them, with snowflakes sparkling like thousands of tiny diamonds.

Jakub měl jasný plán.

Jakub had a clear plan.

Chtěl Tereze ukázat město z výšky a užít si s ní chvíle bez stresu.

He wanted to show Tereza the city from above and enjoy moments free of stress with her.

Ale Jakub neměl čistou hlavu.

But Jakub did not have a clear mind.

V posledních týdnech měl starosti.

In recent weeks, he had been worried.

Práce ho trápila a sem tam ho pronásledovaly bolestivé bolesti hlavy.

Work was troubling him and, now and then, he was plagued by painful headaches.

Nechtěl o tom říct Tereze.

He didn’t want to tell Tereza about it.

Bál se, že by zkazil jejich vánoční náladu.

He feared that he would spoil their Christmas mood.

"Dneska to zvládnu," říkal si pro sebe, když se blížili k věži.

"I can handle it today," he told himself as they approached the tower.

Tereza byla veselá.

Tereza was cheerful.

Povídala si s Jakubem o plánech na Štědrý večer, o koledách, které bude zpívat, i o cukroví, co už napekla.

She talked with Jakub about plans for Christmas Eve, about the carols she would sing, and the cookies she had already baked.

Když vstoupili do výtahu, Tereza cítila Jakubovu chladnou ruku.

When they stepped into the elevator, Tereza felt Jakub's cold hand.

"Jsi v pořádku?" zeptala se s jemným úsměvem.

"Are you okay?" she asked with a gentle smile.

"Samozřejmě," odpověděl Jakub, snažíc se tvářit normálně.

"Of course," Jakub replied, trying to appear normal.

Jakmile dorazili na vrchol věže, odkryl se jim nádherný pohled.

When they reached the top of the tower, a magnificent view unfolded before them.

Praha ležela pod nimi jako pohlednice – stříbrná řeka Vltava, chrám svatého Víta, Hradčany pokryté sněhem.

Praha lay beneath them like a postcard— the silver Vltava river, Chrám svatého Víta, Hradčany covered in snow.

Jakub se snažil soustředit na tu krásu, ale svět kolem něj se začal točit.

Jakub tried to focus on the beauty, but the world around him started to spin.

Srdce mu bilo rychleji.

His heart raced.

Tereza si všimla, jak jeho tvář zbledla.

Tereza noticed how pale his face had become.

"Jakube, co se děje?" ptala se s obavami v očích.

"Jakub, what’s happening?" she asked with concern in her eyes.

Jakub se pokusil usmát, ale pak ucítil, jak se mu nohy podlamují.

Jakub tried to smile but then felt his legs give way.

"Myslím, že… je mi trochu špatně," přiznal.

"I think... I feel a bit unwell," he admitted.

Tereza okamžitě přešla do akčního módu.

Tereza immediately switched to action mode.

Pomohla Jakubovi sednout si na blízkou lavici.

She helped Jakub sit on a nearby bench.

"Dýchej pomalu, drahý," řekla mu klidně, pohladila ho po zádech.

"Breathe slowly, dear," she said calmly, stroking his back.

Jakub zavřel oči a pokusil se uklidnit.

Jakub closed his eyes and tried to calm down.

Pocítil vděk za Terezinu přítomnost a starostlivost.

He felt grateful for Tereza's presence and care.

"Možná bychom měli jet dolů a dát ti zkontrolovat zdraví," navrhla Tereza po chvíli.

"Maybe we should go down and have your health checked," Tereza suggested after a while.

Jakub přikývl, stále trochu omámený, ale už cítil větší klid.

Jakub nodded, still a bit dazed, but he already felt more at ease.

Teplo jejího hlasu mu dodávalo odvahu.

The warmth of her voice gave him courage.

Ještě chvíli tam seděli, bok po boku, dívali se na zasněženou Prahu pod sebou.

They sat there for a while, side by side, looking at the snowy Praha below them.

Jakub se nakonec otočil k Tereze.

Jakub finally turned to Tereza.

"Promiň, měl jsem ti říct dřív," řekl.

"I'm sorry. I should have told you earlier," he said.

"Děkuju, že jsi tady."

"Thank you for being here."

Tereza se na něj jemně usmála.

Tereza smiled at him gently.

"Jsme v tom spolu," ujistila ho.

"We're in this together," she assured him.

"Ať už se děje cokoli, zvládneme to."

"Whatever happens, we'll manage it."

Jakub v tu chvíli pochopil, jak důležité je sdílet své starosti.

At that moment, Jakub understood how important it is to share his worries.

Věděl, že má vedle sebe někoho, na koho se může spolehnout, a to mu přineslo úlevu.

He knew he had someone he could rely on beside him, and that brought him relief.

Když se výtahem vraceli dolů, jejich srdce byla naplněna klidem a porozuměním.

As they took the elevator down, their hearts were filled with peace and understanding.

Na Štědrý den se dívali kupředu s novou silou, rozhodnuti užívat si krásu světa – spolu.

On Christmas Eve, they looked forward with new strength, determined to enjoy the beauty of the world—together.