V Římě, pod širým nebem, se konal velkolepý svátek zimního slunovratu.

In Římě, under the open sky, a grand festival of the winter solstice took place.

Měšťané se shromáždili ve zdobných halách, kde víno teklo proudem a atmosféra byla plná očekávání.

The townspeople gathered in decorative halls, where wine flowed freely, and the atmosphere was full of anticipation.

Václav, vyslanec z daleké země, kráčel ve stínu vysokých sloupů, zatímco jeho přítel Mirek šel po jeho boku.

Václav, an envoy from a distant land, walked in the shadows of the tall columns while his friend Mirek walked by his side.

"Musíš být ostražitý, Václave," šeptal Mirek.

"You must be cautious, Václave," Mirek whispered.

"Římané jsou mazaní.

"The Římané are cunning.

Eliška se dívá."

Eliška is watching."

Václav přikývl.

Václav nodded.

Eliška, půvabná římská šlechtična, pozorovala vše ze svého místa.

Eliška, a charming Roman noblewoman, observed everything from her seat.

Její oči byly jako orel, bedlivě sledovala situaci.

Her eyes were like an eagle's, keenly watching the situation.

Věděla, že Václav je zde proto, aby vyjednal důležitou smlouvu, která by pomohla jeho lidu.

She knew that Václav was there to negotiate an important treaty to help his people.

I ona měla své ambice.

She too had her ambitions.

Ve vzduchu bylo cítit teplo léta, které se mísilo s vůní svíček a koření.

The warmth of summer, mingling with the scent of candles and spices, could be felt in the air.

Večeře začala.

Dinner began.

U prostřeného stolu vedla bouřlivá diskuze mezi senátory.

At the set table, a heated discussion ensued among the senators.

Někteří byli proti smlouvě, kterou Václav nabízel.

Some were against the treaty that Václav offered.

Pro ně to nebylo výhodné.

For them, it was not advantageous.

Václav čekal na správný okamžik.

Václav waited for the right moment.

Když ticho padlo na místnost, postavil se.

When silence fell over the room, he stood up.

"Mí přátelé," začal pevně, "nabízím svazek.

"My friends," he began firmly, "I offer a union.

Naše země může spolupracovat.

Our countries can cooperate.

Můžeme sdílet bohatství a chránit hranice."

We can share wealth and protect the borders."

Senátoři si vyměnili pohledy, váhali.

The senators exchanged glances, hesitating.

Pak Eliška promluvila.

Then Eliška spoke.

"Přátelé, Václavova nabídka má smysl.

"Friends, Václav's offer makes sense.

Je čas na alianci, která nám zajistí budoucnost."

It's time for an alliance that will secure our future."

Její hlas byl klidný, ale plný přesvědčení.

Her voice was calm but full of conviction.

Její slova změnila atmosféru.

Her words changed the atmosphere.

Senátoři začali přikyvovat.

The senators began to nod.

Eliška se obrátila k Václavovi s lehkým úsměvem.

Eliška turned to Václav with a slight smile.

"Pomohu ti," řekla tiše, "ale na oplátku budu potřebovat něco na oplátku."

"I will help you," she said quietly, "but in return, I will need something in exchange."

Václav váhal.

Václav hesitated.

Mohla by být spojencem, ale také mohla být jeho zrada.

She could be an ally, but she could also be his betrayal.

Musel se rozhodnout.

He had to decide.

Jeho srdce mu říkalo, že Eliška je důvěryhodná, alespoň v tuto chvíli.

His heart told him that Eliška was trustworthy, at least for now.

"Souhlasím," odpověděl nakonec.

"I agree," he finally replied.

"Udělám, co je třeba."

"I will do what is necessary."

Večer pokračoval a Václav se utvrdil, že udělal správně.

The evening continued, and Václav reassured himself that he had done the right thing.

Senátoři souhlasili s návrhem smlouvy, částečně díky Elišce.

The senators agreed to the treaty proposal, partly thanks to Eliška.

Mirek se usmál, byl hrdý na svého přítele.

Mirek smiled, proud of his friend.

Když slavnost končila, Václav věděl, že bitva byla vyhraná, ale válka pokračuje.

As the celebration ended, Václav knew that the battle was won, but the war continued.

Naučil se být opatrný, ale také pochopil hodnotu přátelství, i když prozatímního.

He learned to be cautious, but he also understood the value of friendship, even if temporary.

V říši, kde byla politika hrou, bylo důležité mít spojence jako Eliška.

In an empire where politics was a game, it was important to have allies like Eliška.

Tak končil večer pod římským nebem, s novým příslibem aliance a opatrné naděje do budoucnosti.

Thus ended the evening under the Roman sky, with a new promise of alliance and cautious hope for the future.