Jirí se zahalil do staré bundy.

Jirí wrapped himself in an old jacket.

Byla zima, mrazivá zima.

It was cold, a freezing winter.

Sněhové vločky se snášely tiše na ruiny Prahy.

Snowflakes drifted silently onto the ruins of Prague.

Mrazivý vítr procházel zničenými ulicemi.

A frigid wind swept through the destroyed streets.

Jirí cítil chlad až do kostí, ale musel pokračovat.

Jirí felt the chill down to his bones, but he had to keep going.

Alena kráčela vedle něj.

Alena walked beside him.

Byla menší, s očima plnými zvědavosti.

She was smaller, with eyes full of curiosity.

Každý den se ptala na svět před katastrofou.

Every day, she asked about the world before the catastrophe.

Jirí vyprávěl příběhy o staré Praze, o Karlově mostě, kde proudily davy lidí.

Jirí told stories of old Prague, of Charles Bridge, where crowds of people used to flow.

Ale ten svět byl pryč.

But that world was gone.

Zbyla jen stínohra minulosti sevřená zimou.

Only shadows of the past remained, gripped by winter.

Trh v rozvalinách města bzučel tlumeným šepotem.

The market in the ruins of the city buzzed with a muted whisper.

Lidé obchodovali, měnili věci, které našli.

People traded, exchanging things they had found.

Někteří nabízeli plechovky s jídlem, jiní oblečení.

Some offered cans of food, others clothing.

Vzduch byl hustý napětím, protože každý bojoval o přežití.

The air was thick with tension, as everyone fought to survive.

Jirí měl jen jednu věc na výměnu - hodinky jejich matky.

Jirí had only one thing to trade—their mother's watch.

Zachránil je mezi troskami.

He had saved it from the rubble.

Byla to vzácnost.

It was a rare item.

Každý jejich tik mu připomínal dětství.

Each tick reminded him of his childhood.

Ale Alena potřebovala jídlo a dřevo.

But Alena needed food and wood.

Musel myslet na zimu.

He had to think of the winter.

Přišel k stánku, kde stál muž s přísným pohledem.

He approached a stall, where a man with a stern look stood.

Jmenoval se Marek.

His name was Marek.

"Co nabízíš?"

"What do you offer?"

zeptal se Marek drsně.

Marek asked gruffly.

Jirí vytáhl hodinky.

Jirí pulled out the watch.

Marek pozvedl obočí.

Marek raised an eyebrow.

"Ty jsou vzácné," uznal.

"Those are rare," he acknowledged.

Alena se podívala na bratra.

Alena looked at her brother.

"Nemůžeme je prodat, Jirí.

"We can't sell them, Jirí.

Jsou vzpomínka na mámu."

They're a memory of mom."

Jirí věděl, co to znamená.

Jirí knew what it meant.

Ale díval se kolem sebe.

But he looked around.

Prázdné police, vyčerpané tváře.

Empty shelves, exhausted faces.

Potřebovali přežít.

They needed to survive.

"Potřebujeme dřevo a jídlo," řekl nakonec tiše.

"We need wood and food," he finally said quietly.

Marek si hodinky prohlížel.

Marek inspected the watch.

Nakonec kývl.

Finally, he nodded.

"Dám ti, co potřebuješ," řekl.

"I'll give you what you need," he said.

Pak dodal: "A jestli budeš něco potřebovat, přijď znovu.

Then he added, "And if you need anything else, come again.

Pomůžu ti."

I'll help you."

Jirí poděkoval.

Jirí thanked him.

Cítil úlevu, ale i ztrátu.

He felt relieved, but also a sense of loss.

Spolu s Alenou odcházeli, těžce, ale jistě vybaveni na další dny.

Together with Alena, they left, heavily but surely equipped for the coming days.

Jak se vzdalovali od trhu, Jirí ucítil, že ve světě, kde se zdálo, že každý je sám za sebe, získal něco víc.

As they distanced themselves from the market, Jirí felt that in a world where it seemed everyone was on their own, he had gained something more.

Spolehlivého spojence, Marka, v tomto tvrdém světě.

A reliable ally, Marek, in this harsh world.

Naučil se, že přizpůsobení je nejen klíčem k přežití, ale také k nalezení nové komunity.

He learned that adaptation is not only key to survival but also to finding a new community.

A právě to teď bylo důležité.

And that was important now.