Václav stál na okraji školy, jeho pohled ztracený v husté mlze, která se rozprostírala nad Mokřadním močálem.

Václav stood at the edge of the school, his gaze lost in the thick fog that spread over the Mokřadní marshland.

Byl to zimní den, kdy ledový vítr pronikal až do morku kostí.

It was a winter day, with icy wind piercing right to the bone.

Obyvatelé zdejší malé vesnice Mokřadovice si už na takové počasí zvykli.

The residents of the small village Mokřadovice had already gotten used to such weather.

Tady, na kraji nekonečného močálu, žila celá Václavova rodina už po generace.

Here, on the edge of the endless marsh, Václav's family had lived for generations.

Blížil se den promoce.

The graduation day was approaching.

Václav měl smíšené pocity.

Václav had mixed feelings.

Jeho nejbližší přátelé, Milena a Tereza, stáli vedle něj.

His closest friends, Milena and Tereza, stood beside him.

Milena, usměvavá a plná optimismu, plánovala zůstat v Mokřadovicích a pomáhat svým rodičům na farmě.

Milena, smiling and full of optimism, planned to stay in Mokřadovice and help her parents on the farm.

Tereza měla také svoje sny, ale ty se zatím držely v bezpečných mezích vesnice.

Tereza also had her dreams, but they were still confined safely within the village's boundaries.

Obě byly pro Václava důležité, téměř jako rodina.

Both were important to Václav, almost like family.

„Co budeš dělat, Václave?

"What will you do, Václav?"

“ zeptala se Milena, když uviděla jeho zamyšlení.

asked Milena when she noticed his contemplation.

Václav vzdychl.

Václav sighed.

"Nevím.

"I don't know.

Přemýšlím o univerzitě.

I'm considering university.

Dostal jsem stipendium.

I've received a scholarship.

Ale daleko odtud.

But it's far from here."

"Tereza kývla.

Tereza nodded.

„To je úžasná příležitost.

“That is an amazing opportunity.

Ale chápu, že je to těžké.

But I understand it's difficult.

Opustit všechno známé…“Slova jejích kamarádek ho uklidňovala, ale rozhodnutí bylo jen na něm.

Leaving everything familiar…” The words of his friends comforted him, but the decision was his alone.

Uvnitř byl rozpolcený.

Inside, he was torn.

Mokřadnice byla domovem.

Mokřadnice was home.

Možná mu scházelo sebevědomí důvěřovat světu za hranicemi vesnice.

Perhaps he lacked the confidence to trust the world beyond the village borders.

Ceremonie začala.

The ceremony began.

Studenti v černých talárech zaujali své místo.

Students in black gowns took their places.

Rodiče a příbuzní se usadili v řadách dřevěných lavic.

Parents and relatives settled into rows of wooden benches.

Učitelé čekali na podiu, připraveni předat diplomy s hrdostí.

Teachers waited on the stage, ready to hand out diplomas with pride.

Václav stále přemýšlel.

Václav continued to ponder.

Během ceremoniálu se mlha zhustila.

During the ceremony, the fog thickened.

Bylo už těžké vidět jen na pár krok před sebe.

It was already hard to see just a few steps ahead.

Scéna se ztrácela v bílém závoji.

The scene disappeared into a white veil.

Zdálo se, že právě tato bílá mlha symbolizuje Václavovu nejistotu.

It seemed that this very white fog symbolized Václav's uncertainty.

„Možná je to znamení,“ pomyslel si.

"Maybe it's a sign," he thought.

Nedokázal dál čekat.

He couldn't wait any longer.

Zval jej neznámý hlas.

An unfamiliar voice called to him.

Pocítil náhlou vlnu odvahy.

He felt a sudden wave of courage.

Nedokonalosti světa za Mokřadnicí přestaly být překážkou.

The imperfections of the world beyond Mokřadnice ceased to be obstacles.

Rozhodnutí se rodilo z mlhy jako tiché odhodlání, které formovalo jeho duši k nezměrnému růstu.

A decision was being born from the fog like a quiet determination, shaping his soul toward immense growth.

Jakmile zaznělo jeho jméno, Václav vstal.

As soon as his name was called, Václav stood up.

Udělal krok vpřed a pak další, osaměle ve mlze.

He took a step forward, and then another, alone in the fog.

Každý krok vedl k neznámu.

Each step led toward the unknown.

Jeho mysl se osvobodila od pochyb.

His mind freed from doubt.

Když obdržel diplom, jeho výraz byl klidný.

When he received the diploma, his expression was calm.

Milena a Tereza ho pochválily a plně chápaly jeho rozhodnutí.

Milena and Tereza congratulated him and fully understood his decision.

Byly hrdé.

They were proud.

On se cítil konečně připraven.

He finally felt ready.

Václav vstoupil do světa plného otazníků, ale s jasným cílem: růst, objevovat a žít svůj sen.

Václav stepped into a world full of questions, but with a clear goal: to grow, to explore, and to live his dream.

Bílá mlha kolem něj již neznamenala strach, ale nový začátek.

The white fog around him no longer signified fear, but a new beginning.

Pochopil, že život je jako ten mokřad - plný překážek, ale také tajemství a krásy.

He understood that life is like that marsh—full of obstacles, but also mysteries and beauty.

Václav byl nyní připraven krok za krokem objevovat neznámý svět.

Václav was now ready to explore the unknown world step by step.

A to byl jeho dar k letošnímu novému roku.

And that was his gift for this new year.