Chladný zimní podvečer zachvátil knihovnu internátní školy.

A chilly winter evening had engulfed the library of the boarding school.

Za velkými okny padal sníh a světélka lamp mírně tančila v jeho třpytu.

Snow fell outside the large windows, and the lights of the lamps danced slightly in its sparkle.

V místnosti panovalo ticho, občas rušené šustěním stránek starých knih.

The room was silent, occasionally interrupted by the rustling of pages from old books.

V jedné z rohů knihovny seděl Vojtěch.

In one corner of the library sat Vojtěch.

Byl skloněný nad šachovnici, soustředěný na své tahy.

He was bent over a chessboard, focused on his moves.

Přemítal o blížícím se šachovém turnaji.

He was contemplating the upcoming chess tournament.

Jeho myšlenky byly plné pochybností.

His thoughts were full of doubts.

„Jsem dost dobrý?

"Am I good enough?"

“ ptal se sám sebe.

he asked himself.

Mohl slyšet hlas Lukáše, který se stále chvástal svými vítězstvími.

He could hear the voice of Lukáš, who always bragged about his victories.

Lukáš, školní šampion, byl Vojtěchovou noční můrou.

Lukáš, the school champion, was Vojtěch's nightmare.

Nebyl zlý, ale jeho jistota a charizma Vojtěcha znepokojovaly.

He wasn't mean, but his confidence and charisma unsettled Vojtěch.

Do knihovny se znenadání vřítila Eliška.

Eliška burst into the library unexpectedly.

Byla to jeho kamarádka, vždy usměvavá a plná energie.

She was his friend, always smiling and full of energy.

„Ahoj, Vojto!

"Hi, Vojta!

Jak to jde?

How's it going?"

“ Zahleděla se na šachovnici a věděla, že Vojtěch bojuje sám se sebou.

She glanced at the chessboard, instantly knowing that Vojtěch was wrestling with himself.

„Bojuju,“ přiznal potichu.

"I'm struggling," he admitted quietly.

„Myslím, že Lukáš mě porazí.

"I think Lukáš will beat me."

“„Porazí?

"Beat you?"

“ zasmála se Eliška.

Eliška laughed.

„A co kdyby ses přestal bát a začal věřit svým tahům?

"What if you stopped being afraid and started trusting your moves?

Pamatuj, co jsem ti říkala: musíš hrát srdcem.

Remember what I told you: you have to play with your heart."

“Další dny trávil Vojtěch ve společnosti knih a šachových figur.

In the following days, Vojtěch spent his time in the company of books and chess pieces.

Zkoušel nové taktiky, analýzy tahů velmistrů a poslouchal Eliščinu radu: „Hrej srdcem.

He tried new tactics, analyzed grandmaster moves, and listened to Eliška's advice: "Play with your heart."

“Blížil se den turnaje.

The day of the tournament was approaching.

Knihovna byla plná studentů, všichni čekali na velké finále mezi Lukášem a Vojtěchem.

The library was filled with students, all waiting for the big finale between Lukáš and Vojtěch.

Seděli naproti sobě, připraveni na hru.

They sat across from each other, ready for the game.

Lukáš se na něj ušklíbl a vyzkoušel několik ostřejších poznámek.

Lukáš sneered and tried a few sharper remarks.

Vojtěch se snažil zůstat klidný, soustředěn na každý tah.

Vojtěch tried to remain calm, focused on every move.

Bojovali skoro hodinu.

They battled for almost an hour.

Figurky mizely z šachovnice, strategie se zamotávala.

Pieces disappeared from the board, the strategy tangled.

Lukáš byl sebevědomý, ale Vojtěch nevěděl, jak pokračovat.

Lukáš was confident, but Vojtěch didn't know how to proceed.

Eliščina slova mu zněla v hlavě.

Eliška's words echoed in his mind.

Už neměl moc času.

He didn't have much time left.

Rozhodl se pro riskantní tah, který nikdy předtím nezkoušel.

He decided on a risky move he had never tried before.

S napětím sledoval Lukášovu reakci.

He watched Lukáš's reaction with tension.

Vojtěchův tah byl nečekaný, riskantní, ale geniální.

Vojtěch's move was unexpected, risky, but brilliant.

Lukáš zneklidněl, jeho sebejistý pohled ochabl.

Lukáš became uneasy, his confident look faded.

Udělal chybu, kterou si nemohl dovolit.

He made a mistake he couldn't afford.

Zvuk posledního vítězného posunu figurky byl jemný, ale v místnosti se rozhostil potlesk.

The sound of the final victorious move was soft, but applause filled the room.

Vojtěch vyhrál.

Vojtěch had won.

Stal se školním šampionem.

He became the school champion.

Poprvé v životě se cítil skutečně sebevědomě.

For the first time in his life, he felt truly confident.

Lukáš mu zamyšleně potřásl rukou.

Lukáš shook his hand thoughtfully.

„Dobrý tah,“ uznal.

"Good move," he acknowledged.

A Eliška?

And Eliška?

Ta se na něj pyšně smála.

She smiled at him proudly.

„Vidíš?

"See?

Říkala jsem ti: musíš věřit sobě.

I told you: you have to believe in yourself."

“Vojtěch přikývl, jeho tvář zářila hrdostí.

Vojtěch nodded, his face shining with pride.

Naučil se, že v šachové hře, stejně jako v životě, občas musíte hrát srdcem, riskovat a věřit svým schopnostem.

He learned that in the game of chess, just like in life, sometimes you have to play with your heart, take risks, and trust your abilities.

A teď, s nově nabytou sebedůvěrou, věděl, že to zvládne.

And now, with newfound confidence, he knew he could handle it.