Mlžný zimní ráno obklopovalo Karlův most.

Mlžný zimní ráno enshrouded Karlův most.

Vltava se líně valila pod ním, zatímco drobné sněhové vločky se tiše snášely k zemi.

The Vltava lazily flowed beneath it, while tiny snowflakes gently drifted to the ground.

Most, kdysi rušný, byl teď tichý a klidný.

The bridge, once bustling, was now quiet and calm.

Jiří a Lenka tam kráčeli bok po boku, jejich dechy stoupaly do chladného vzduchu jako malé obláčky.

Jiří and Lenka walked side by side, their breaths rising into the cold air like little clouds.

Jiří, mladý student umění, se vrátil domů po několika letech.

Jiří, a young art student, had returned home after several years.

Praha mu chyběla, ale víc než cokoliv jiného mu chyběla Lenka.

He missed Praha, but more than anything, he missed Lenka.

Byli přátelé od dětství, ale v Jiřího srdci žilo tajemství.

They had been friends since childhood, but Jiří held a secret in his heart.

Miloval Lenku.

He loved Lenka.

A dnes se rozhodl, že jí to řekne na tom zvláštním místě, kde často běhali jako děti.

And today, he decided to tell her at that special place where they often ran around as kids.

Lenka, průvodkyně po Praze, se právě potýkala s vlastními obavami.

Lenka, a guide in Praha, was dealing with her own anxieties.

Dostal se jí návrh na práci v cizině.

She had received a job offer abroad.

Byla to příležitost, kterou nemohla jen tak přehlédnout.

It was an opportunity she couldn’t easily overlook.

A přesto, myšlenka na opuštění svého města ji tížila.

And yet, the thought of leaving her city weighed heavily on her.

Stáli uprostřed mostu, ruce skryté hluboko v kapsách proti chladu.

They stood in the middle of the bridge, their hands buried deep in their pockets against the cold.

Jiří se díval na Vltavu, srdce mu bušilo.

Jiří looked at the Vltava, his heart pounding.

Musí to říct, dřív než bude pozdě.

He had to say it before it was too late.

„Lenko,“ začal, hlas se mu trochu třásl.

"Lenko," he began, his voice slightly trembling.

„Musím ti něco říct.

"I have to tell you something."

“Lenka se na něj podívala, usmála se jako obvykle, ale zvědavost byla patrná.

Lenka looked at him, smiling as usual, but curiosity was evident.

„Co se děje, Jiří?

"What’s going on, Jiří?"

“Jiří zhluboka nadechl.

Jiří took a deep breath.

„Mám tě rád.

"I like you.

Vždycky jsem měl.

I always have.

Myslím tím.

I mean...

opravdu tě miluju.

I really love you."

“Lenka zalapala po dechu, překvapená.

Lenka gasped, surprised.

Nečekala to.

She hadn’t expected it.

Nikdy o tom nepřemýšlela.

She never thought about it that way.

Měla Jiřího ráda jako přítele, ale milovat?

She liked Jiří as a friend, but love?

Jakmile šok opadl, nastal okamžik pravdy i pro ni.

As the shock subsided, a moment of truth came for her as well.

„Jiří.

"Jiří...

já.

I...

dnes jsem ti chtěla něco říct,“ odpověděla tiše.

I wanted to tell you something today," she replied quietly.

„Mám nabídku na práci v zahraničí.

"I have a job offer abroad.

Nevím, co teď dělat.

I don’t know what to do now."

“Stáli tam, slova visela mezi nimi v ledovém vánku.

They stood there, words hanging between them in the icy breeze.

Ale najednou se něco změnilo.

But suddenly something changed.

Jiří našel odvahu a Lenka si uvědomila, jak hluboké jsou její kořeny v Praze.

Jiří found courage, and Lenka realized how deep her roots were in Praha.

„Ať se rozhodneš jakkoliv,“ řekl Jiří s klidem, „chci být součástí tvého života.

"Whatever you decide," Jiří said calmly, "I want to be a part of your life."

“Lenka přikývla, oči měla dojaté.

Lenka nodded, her eyes filled with emotion.

„Budeme v kontaktu.

"We will stay in touch.

A uvidíme, kam nás cesta zavede.

And we’ll see where the journey takes us."

“Na Karlově mostě, v tichu zimního rána, se dva přátelé rozhodli, že nezáleží na vzdálenosti, jejich pouto zůstane.

On Karlův most, in the silence of a winter morning, two friends decided that no matter the distance, their bond would remain.

Jiří se naučil projevit city, Lenka našla nové pochopení pro to, co znamená domov.

Jiří learned to express his feelings, Lenka found a new understanding of what home meant.

A most, svědek tolika příběhů, teď uchovával i ten jejich.

And the bridge, witness to so many stories, now held theirs as well.