Jiri zavrtal prsty do kapsy, hledal teplo.

Jiri dug his fingers into his pocket, searching for warmth.

Zima v Praze byla krutá.

Winter in Prague was cruel.

Květinová zahrada, obvykle plná barev, byla teď pod bílou přikrývkou.

The flower garden, usually full of colors, was now under a white blanket.

Stromy stáli tiše, jako by hlídaly tajemství.

The trees stood silently as if guarding secrets.

Petra a Martin šli vedle něj, jejich kroky skřípaly na čerstvě napadlém sněhu.

Petra and Martin walked next to him, their steps crunching on the freshly fallen snow.

Bylo ráno.

It was morning.

Cesta do školy byla pro trio rutinou.

The journey to school was a routine for the trio.

Petra se smála něčemu, co Martin řekl.

Petra laughed at something Martin said.

Jiří se usmíval, ale myšlenky mu běžely jinam.

Jiří smiled, but his thoughts were elsewhere.

"Jiří, co se děje?"

"Jiří, what's going on?"

zeptala se Petra, když si všimla, že je duchem nepřítomný.

Petra asked when she noticed he was absent-minded.

"Nic, jen přemýšlím," odpověděl tiše.

"Nothing, just thinking," he replied quietly.

Není to vůbec nic, co by chtěl otevřeně sdílet.

It's nothing he wanted to openly share.

Zapomněl domácí úkol na stole, doma.

He had forgotten his homework on the table, at home.

Úkol, na kterém pracoval celý víkend.

Homework he had worked on all weekend.

Sníh začal pomalu padat hustěji.

The snow began to fall more heavily.

Jiri se rozhodl.

Jiri decided.

Musí se vrátit domů.

He had to go back home.

Řekl Petře a Martinovi, ať pokračují bez něj.

He told Petra and Martin to continue without him.

Proti čerstvému sněhu se vydal zpět.

Against the fresh snow, he set off back.

Měl strach.

He was worried.

Co když přijde pozdě?

What if he arrived late?

Co řekne pan učitel?

What would the teacher say?

Běžel.

He ran.

Sníh pod ním skřípal hlasitěji.

The snow under him crunched louder.

Srdce mu bušilo.

His heart was pounding.

Když dorazil domů, vzal úkol a znovu vyběhl ven.

When he reached home, he grabbed the homework and dashed out again.

Cesta zpět byla ještě složitější, nohy ho bolely, ale věděl, že musí spěchat.

The way back was even more difficult; his legs hurt, but he knew he had to hurry.

Když se blížil ke škole, slyšel zvonění.

As he approached the school, he heard the bell ringing.

Rychle se snažil dostat do třídy.

He quickly tried to get into the classroom.

Dveře byly skoro zavřené.

The doors were almost closed.

S otáčivým dechem a promrzlými tvářemi se mu podařilo vklouznout dovnitř, právě včas.

With spinning breath and frozen cheeks, he managed to slip inside just in time.

Učitel se otočil.

The teacher turned around.

"Jiri, rád tě vidím," řekl a kývl.

"Jiri, I'm glad to see you," he said and nodded.

Jiří, zadýchaný a s úsměvem, předal učiteli svůj úkol.

Jiří, panting and smiling, handed his homework to the teacher.

Ten pocit úlevy byl k nezaplacení.

That feeling of relief was priceless.

Úkol byl hotový.

The homework was done.

Nezklamal.

He hadn't let anyone down.

Petra se na něj podívala a mrkla, Martin se usmál.

Petra looked at him and winked, Martin smiled.

Jiří si uvědomil, že se musí lépe organizovat.

Jiří realized he needed to organize better.

Už žádné zapomenuté úkoly.

No more forgotten homework.

Zima v Praze ho naučila důležité lekci.

Winter in Prague taught him an important lesson.

Květinová zahrada za okny byla ještě klidnější.

The flower garden outside the windows was even calmer.

Zima měla své kouzlo, stejně tak i možnost být lepší.

Winter had its own magic, as did the opportunity to be better.