Zima v Praze byla krutá ten rok.

Winter in Praha was harsh that year.

Zasněžená dlažba obtékala Karlův most, který stál jako majestátní hlídač nad řekou Vltavou.

Snow-covered cobblestones surrounded Karlův most, which stood like a majestic guardian over the řeka Vltava.

Jakub se právě vrátil do Prahy po letech strávených v zahraničí.

Jakub had just returned to Praha after years spent abroad.

Dnešek byl zvláštní den.

Today was a special day.

Nejenže byl Valentýn, ale také den, kdy se měl setkat se svou sestrou Alenou.

Not only was it Valentine's Day, but it was also the day he was to meet his sister Alena.

Jakub byl nervózní.

Jakub was nervous.

Neviděl Alenu už dlouho a obával se, že se mezi nimi vytvořila propast.

He hadn't seen Alena for a long time and feared that a chasm had formed between them.

Vybral setkání na Karlově mostě, místě plném vzpomínek z jejich dětství.

He chose to meet at Karlův most, a place full of memories from their childhood.

Doufal, že staré vzpomínky jim pomohou překlenout časovou mezeru.

He hoped that the old memories would help bridge the gap of time.

Most byl tichý.

The bridge was quiet.

Turistů bylo málo kvůli mrazu, ale pár odvážných umělců hrálo na své kytary.

There were few tourists due to the frost, but a few brave artists were playing their guitars.

Jakub se zhluboka nadechl zimního vzduchu a čekal.

Jakub took a deep breath of the winter air and waited.

Alena se objevila na druhém konci mostu, rozpoznatelná svým zářivým úsměvem a energickým krokem.

Alena appeared at the other end of the bridge, recognizable by her bright smile and energetic stride.

Jakubovy obavy začaly pozvolna tajit.

Jakub's worries began to slowly melt away.

„Ahoj, brácho!

"Hi, brother!"

“ zavolala Alena, když se přiblížila.

called Alena as she approached.

Její hlas zněl jako teplo, které zahání mrazivé obavy.

Her voice sounded like warmth, banishing icy anxieties.

Jakub se usmál a obejmul ji.

Jakub smiled and hugged her.

„Ahoj, Aleno,“ odpověděl Jakub s jistou nostalgií.

"Hi, Alena," replied Jakub with a hint of nostalgia.

Chvíli mlčky stáli a pozorovali proudící Vltavu.

For a moment, they stood silently watching the flowing Vltava.

Jakub se bál, že nedokáže najít ta správná slova, ale Alena mu to usnadnila.

Jakub was afraid he wouldn't be able to find the right words, but Alena made it easier for him.

Začala vyprávět o rodině, o tom, co se stalo za tu dobu, co byl pryč.

She began telling him about the family, about what happened during the time he was away.

Mluvila o rodičích, o nových příbuzných, o radostech i starostech.

She talked about their parents, about new relatives, about joys and worries.

„Chyběl jsi nám,“ řekla nakonec Alena tiše.

"We missed you," Alena said quietly at last.

Jakub cítil, jak se uvnitř něj něco změnilo.

Jakub felt something change inside him.

Všechny lítosti a pochyby, které si přivezl, se pomalu rozpouštěly.

All the regrets and doubts he had brought with him slowly dissolved.

„I vy jste mi chyběli,“ přiznal Jakub.

"I missed you all too," admitted Jakub.

Chlad vzduchu začal pronikat jejich kabáty, ale jejich rozhovor byl naplněn teplem.

The cold air began to penetrate their coats, but their conversation was filled with warmth.

Jakub a Alena se rozhodli pokračovat v procházce a nakonec zamířili k rodičům.

Jakub and Alena decided to continue the walk and eventually headed toward their parents.

Valentýn, který na začátku dne působil jako osamělý svátek, se proměnil v den nové naděje a spojení.

Valentine’s Day, which had seemed a lonely holiday at the start of the day, turned into a day of new hope and connection.

Jakub si uvědomil, že rodina je silnější než jakákoli vzdálenost nebo čas, který je od sebe dělí.

Jakub realized that family is stronger than any distance or time that separates them.

S Alenou po boku cítil, že se opět stává součástí něčeho většího, něčeho, co stojí za to chránit.

With Alena by his side, he felt he was once again becoming part of something larger, something worth protecting.