Karel stál na Karlově mostě.

Karel stood on the Karlův most.

Most se ztrácel v ranní mlze.

The bridge was disappearing into the morning mist.

Bylo ticho, jen Vltava plynula níže.

It was silent, only the Vltava flowed below.

Karel měl na sobě tlustý kabát a čekal na Janu.

Karel was wearing a thick coat and waiting for Jana.

Bylo chladno.

It was cold.

Oblečený ve svetru, snažil se zahřát ruce.

Dressed in a sweater, he tried to warm his hands.

Vedle něj byl Miloš, který se díval na vodu.

Beside him was Miloš, who was looking at the water.

Usmál se a pomyslel na to, jak krásná je Praha v zimě.

He smiled and thought about how beautiful Praha is in winter.

Jana přišla později.

Jana arrived later.

Měla na sobě červený kabát a čepici.

She was wearing a red coat and a cap.

Její tváře byly růžové od chladu.

Her cheeks were pink from the cold.

"Ahoj," řekla s mírným úsměvem.

"Hi," she said with a slight smile.

"Ahoj, Jano," řekl Karel a jeho srdce poskočilo.

"Hi, Jana," said Karel, and his heart leapt.

"Chtěl bych ti něco ukázat.

"I'd like to show you something."

"Jana pokrčila rameny.

Jana shrugged.

"Dobře, Karle, ale nevím, jestli máme čas.

"Okay, Karel, but I don't know if we have time.

Musím večer pracovat.

I have to work this evening."

"Karel se na ni nervózně podíval.

Karel looked at her nervously.

"Jen chvilku.

"Just a moment.

Prosím, je to důležité.

Please, it's important."

"Miloš mlčky sledoval.

Miloš watched silently.

Jeho srdce bylo plné rozporů.

His heart was full of contradictions.

Měl rád Janu, ale také Karleho.

He liked Jana, but also Karel.

Dnes musel mlčet.

Today he had to remain silent.

Karel vzal Janu ke středu mostu.

Karel took Jana to the center of the bridge.

Tady to bylo místo, kde kdysi dávno strávili spolu krásný den.

This was the place where long ago they had spent a beautiful day together.

Bylo Valentýna a sněžilo.

It was Valentine's Day, and it was snowing.

Karel otevřel batoh a vytáhl termosku.

Karel opened his backpack and pulled out a thermos.

"Káva?

"Coffee?"

" zeptal se s nadějí.

he asked hopefully.

Jana se zasmála.

Jana laughed.

"Dobře, to je dobré.

"Okay, that's good."

"Právě ve chvíli, kdy naléval kávu do malých hrníčků, začaly z nebe padat vločky.

Just as he was pouring coffee into small cups, snowflakes began to fall from the sky.

Jemný, tichý sníh.

Gentle, silent snow.

"Podívej, Jano," řekl Karel, "vypadá to jako tehdy.

"Look, Jana," said Karel, "it looks like back then."

"Jana se rozhlédla po mostě.

Jana looked around the bridge.

Mlha a sníh vytvořily pohádkovou atmosféru.

The mist and snow created a fairytale atmosphere.

"Je to krásné," přiznala tiše.

"It's beautiful," she admitted softly.

Miloš věděl, že je to chvíle pravdy.

Miloš knew it was the moment of truth.

Musel se rozhodnout.

He had to decide.

Karel dokončil svou sněhovou show.

Karel finished his snowy show.

"Jano," řekl Miloš nesměle, "mám ti říct něco důležitého.

"Jana," said Miloš timidly, "I have something important to tell you."

"Jana se otočila k Milošovi.

Jana turned to Miloš.

"Ano?

"Yes?"

""Já.

"I...

já mám city k tobě.

I have feelings for you."

"Karel ztuhnul, ale hned se ovládl.

Karel froze, but quickly composed himself.

Věděl, že musí být upřímný.

He knew he had to be honest.

"Jano, chtěl jsem ti dnes ukázat, co pro mě znamená naše společná minulost.

"Jana, I wanted to show you today what our shared past means to me.

Ale vím, že jsme se změnili.

But I know we've changed."

"Jana se podívala na oba.

Jana looked at both of them.

"Vážím si toho, Karle.

"I appreciate that, Karel.

Ale cítím, že bychom měli zůstat přáteli.

But I feel we should remain friends."

"Dlouho stáli mlčky.

They stood silently for a long time.

Vločky sněhu padaly stále jemněji.

The snowflakes fell more gently.

Nakonec Karel přikývl.

Finally, Karel nodded.

"Děkuju, Jano.

"Thank you, Jana.

Přátelství je důležité.

Friendship is important."

"Miloš měl smíšené pocity.

Miloš had mixed feelings.

Ale byl rád, že řekl pravdu.

But he was glad he spoke the truth.

"Jano, jsem pro tebe tady jako přítel.

"Jana, I'm here for you as a friend."

"Jana se usmála.

Jana smiled.

"To je víc, než jsem mohla doufat.

"That's more than I could have hoped for."

"Krátce na to se začali z mostu vracet.

Shortly after, they began to return from the bridge.

Most byl stále pokrytý mlhou a sněhem.

The bridge was still covered in mist and snow.

Ale všichni tři cítili, že jejich cesta teprve začíná.

But all three felt that their journey was just beginning.

V srdcích měli pokoj a naději.

In their hearts, they had peace and hope.