Ve středu Prahy, v malé, útulné kavárně zvané „Právě Upražené“, se vznášel vůně čerstvě pražených kávových zrnek.

In the center of Prague, in a small, cozy café called "Právě Upražené", the aroma of freshly roasted coffee beans lingered in the air.

Venku padala sněhová vločka za vločkou na kamenné ulice, kde lidé mířili do svých oblíbených kaváren.

Outside, snowflakes fell one by one onto the cobblestone streets where people made their way to their favorite cafés.

Blížil se Valentýn a každý krok před obchody připomínal Jana jejímu statusu single.

Valentine's Day was approaching, and every step past the shops reminded Jana of her single status.

Uvnitř však bylo teplo a přátelsky, což trochu uklidnilo Janu, která seděla u stolu poblíž okna.

Inside, however, it was warm and friendly, which soothed Jana a little as she sat by the window.

Jana čekala na své dva nejlepší kamarády, Petra a Lucii.

Jana waited for her two best friends, Petr and Lucie.

Byla nervózní, jak už to bývá, když člověk přemýšlí o svém životě a budoucnosti.

She was nervous, as one often is when thinking about one’s life and future.

Dnes plánovala probrat téma, které se týkalo jejího srdce - kariéra.

Today, she planned to discuss a topic that concerned her deeply—her career.

Nyní pracovala v kanceláři, ale toužila po změně.

She currently worked in an office, but longed for a change.

Cítila tlak.

She felt pressure.

Co bude dál?

What would come next?

Ve dveřích zazvonil zvoneček a Petr s Lucií vešli dovnitř.

The doorbell rang, and Petr and Lucie came in.

Jana se k nim připojila u stolu, kde se usadili s teplými hrníčky v rukou.

Jana joined them at the table, where they sat with warm mugs in their hands.

„Tak co je nového, Jano?“ zeptala se Lucie, jakmile si všimla kamarádčiny zamyšlené tváře.

"So, what's new, Jana?" Lucie asked as soon as she noticed her friend's pensive face.

„Přemýšlela jsem o změně,“ začala Jana.

"I've been thinking about making a change," Jana began.

„Nevím, zda je to správné rozhodnutí, ale moje současná práce mě už nenaplňuje.“

"I don’t know if it’s the right decision, but my current job doesn't fulfill me anymore."

Petrovi zjemnil pohled, když si všiml, jak nervózní Jana je.

Petr's expression softened when he noticed how nervous Jana was.

Povzbudivě se usmál.

He gave an encouraging smile.

„Jen do toho,” řekl.

"Go for it," he said.

„Pokud tě to udělá šťastnější, měli bychom to vždy zkusit.“

"If it makes you happier, we should always give it a try."

Jana se zamyslela, ale nemohla se zbavit obav.

Jana pondered but couldn’t shake off her worries.

„A pak... je tu Valentýn,“ ztěžka vydechla.

"And then... there's Valentine's Day," she sighed heavily.

Kavárna kolem nich se začínala plnit páry, které si vyměňovaly zamilované pohledy.

The café around them began filling with couples exchanging loving glances.

Rozpovídala se upřímně o tom, jak se cítí osamělá, jak pravděpodobně její rozhodnutí o nové kariéře nebude jednoduché.

She spoke candidly about how she felt lonely, how her decision about a new career likely wouldn't be simple.

Oči se jí zaleskly, ale Petr ji jemně poklepal po rameni.

Her eyes glistened, but Petr gently patted her shoulder.

„Nemusíš mít všechno, co si společnost myslí, že je šťastné. My jsme tu pro tebe,“ ujistil ji.

"You don't have to have everything that society thinks is happiness. We’re here for you," he reassured her.

Lucie přikývla a přidala: „Důležité je, že máme jeden druhého. Neboj se udělat krok. My ti pomůžeme.“

Lucie nodded and added, "The important thing is that we have each other. Don’t be afraid to take the step. We will help you."

Jak sníh venku ztěžkl na střechách a ulice byly stále klidnější, Jana pocítila příval vděčnosti.

As the snow outside weighed down on the roofs and the streets grew quieter, Jana felt a surge of gratitude.

Najednou si uvědomila, že není sama.

She suddenly realized she wasn’t alone.

Možná, že ještě nemá odpovědi na všechny své otázky, ale věděla, že má vedle sebe lidi, na které se může spolehnout.

Maybe she didn’t have all the answers to her questions yet, but she knew that she had people by her side she could rely on.

Když se rozloučili a Jana vyšla do chladného zimního vzduchu, necítila se už tak ztracená.

When they said their goodbyes and Jana stepped into the cold winter air, she no longer felt so lost.

Byla připravená následovat své srdce, ať to znamenalo cokoli.

She was ready to follow her heart, whatever that might mean.

Zavřela oči a usmála se.

She closed her eyes and smiled.

Ano, možná zatím neměla konečný plán, ale poprvé po dlouhé době se cítila klidně.

Yes, maybe she didn’t have a final plan yet, but for the first time in a long time, she felt at peace.