Na Karlově mostě panovala bílá zimní krása.

On Karlův most, a white winter beauty prevailed.

Sníh jemně pokrýval starodávné kamenné sochy a dlažbu, zatímco Vltava tiše proudila pode mnou.

Snow gently covered the ancient stone statues and pavement, while the Vltava flowed quietly beneath me.

Praha byla kouzelná, plná romantiky a vzpomínek.

Praha was magical, full of romance and memories.

Jan stál opřený o zábradlí a jeho myšlenky plynuly hluboko jako řeka pod ním.

Jan stood leaning against the railing, his thoughts flowing as deeply as the river beneath him.

Bylo tu místo, kde začala jejich láska, místo, kde se všechno změnilo.

This was the place where their love began, the place where everything changed.

Eva měla přijít každou chvíli.

Eva was supposed to arrive any moment.

Přijela z daleka, a Jan nemohl skrýt své napětí.

She traveled from afar, and Jan couldn't hide his tension.

„Bude to, jako dřív?

"Will it be like before?"

“ zamýšlel se.

he wondered.

Chlad zimního dne mu pronikal do kostí, ale srdce ho hřálo očekáváním.

The cold of the winter day pierced his bones, but his heart was warmed by expectation.

„Musím být statečný,“ řekl si potichu a díval se na sochu svatého Jana Nepomuckého, který mnoho lidí prosilo o lásku a věrnost.

"I must be brave," he told himself quietly, looking at the statue of svatý Jan Nepomucký, whom many people prayed to for love and loyalty.

Konečně uviděl Evu přicházet.

Finally, he saw Eva approaching.

Její dlouhý kabát splýval ve větru, a její úsměv byl jasnější než zimní slunce.

Her long coat flowed in the wind, and her smile was brighter than the winter sun.

Jakmile se jejich oči setkaly, všechny jeho obavy se rozplynuly.

As soon as their eyes met, all his worries melted away.

Přišla k němu a obejmula ho silněji, než kdy dřív.

She came to him and hugged him more tightly than ever before.

„Jani, chyběl jsi mi,“ řekla tiše, a on cítil, jaký význam mají tato slova.

"Jani, I missed you," she said softly, and he felt the significance of these words.

„I ty jsi mi chyběla, Evo,“ odpověděl s úsměvem, ale hnědozelené oči byly plné obav.

"I missed you too, Evo," he replied with a smile, but his hazel-green eyes were full of concerns.

Naléhavost, se kterou si přál mluvit o jejich budoucnosti, ho tížila jako závaží.

The urgency with which he wanted to talk about their future weighed on him like a burden.

Ale věděl, že musí být upřímný.

But he knew he had to be honest.

„Evo, musíme si promluvit,“ začal nejistě, když kráčeli po mostě.

"Evo, we need to talk," he began hesitantly as they walked across the bridge.

Sníh začal padat, měkký a tichý, kolem nich.

Snow began to fall, soft and quiet, around them.

„O čem, Jani?

"About what, Jani?"

“ opáčila jemně, její ruka stále v jeho.

she replied gently, her hand still in his.

„Chtěl bych, abychom byli spolu.

"I want us to be together.

Myslím skutečně spolu, víc než jen na dálku,“ vyslovil nakonec svou touhu.

I mean truly together, more than just at a distance," he finally expressed his desire.

„Je těžké být tak daleko od tebe.

"It's hard to be so far away from you."

“Eva se zastavila, obrátí k němu, a sníh se zachytával v jejích vlasech.

Eva stopped, turned to him, and snow caught in her hair.

Její oči zářily pochopením a něčím víc, co Jan nedokázal okamžitě rozluštit.

Her eyes shone with understanding and something more that Jan couldn't immediately decipher.

„Já jsem chtěla říct to samé, Jani,“ přiznala se.

"I wanted to say the same thing, Jani," she admitted.

„Chci s tebou plánovat budoucnost, být ti blíž.

"I want to plan a future with you, to be closer to you."

“Bylo to, jako by se náklad z jeho ramen ulevil.

It was as if a weight lifted from his shoulders.

Objali se a na chvíli prostě stáli na mostě, obklopeni magií Prahy, teplem své vzájemné blízkosti a nadějí na společnou budoucnost.

They embraced, and for a moment simply stood on the bridge, surrounded by the magic of Praha, the warmth of their closeness, and hope for a shared future.

Jan věděl, že jejich cesta nebude snadná, ale věřil, že láska, kterou sdíleli, překoná vzdálenost.

Jan knew that their journey would not be easy, but he believed that the love they shared would overcome the distance.

Naučil se, jak důležitá je upřímnost a důvěra.

He learned the importance of honesty and trust.

Ruku v ruce kráčeli dál, Karlův most za nimi, ale jejich spojený svět před nimi.

Hand in hand, they continued walking, Karlův most behind them, but their united world ahead of them.