Pod šedou zimní oblohou, kde Český Brod s Vltavou podpíral svou historii, se Marek procházel s Janou a Petrou po Karlově mostě.

Under the gray winter sky, where Český Brod with the Vltava supported its history, Marek was walking with Jana and Petra on Karlův most.

Marek měl sevřený žaludek.

Marek had a knot in his stomach.

Rozvod nedávno proběhl a rodinné návštěvy byly teď jiné.

The divorce had happened recently, and family visits were different now.

Chladný vítr hladil jejich tváře a most byl pokryt jemným sněhem.

The chilly wind caressed their faces, and the bridge was covered with a gentle layer of snow.

Turisti se zastavovali u soch.

Tourists stopped by the statues.

Marek se pokusil navázat konverzaci.

Marek tried to start a conversation.

„Podívejte, tam je svatý Jan Nepomucký.

“Look, there is svatý Jan Nepomucký.

Měli bychom si něco přát,“ navrhl s nuceným úsměvem.

We should make a wish,” he suggested with a forced smile.

Jana se snažila přidat úsměv, ale cítila napětí.

Jana tried to smile back, but she felt the tension.

Chtěla, aby jejich rodina zůstala spojená, ale nevěděla jak.

She wanted their family to stay united but didn't know how.

„Třeba si přejte, aby všechno bylo jako dřív,“ zamumlala Petra.

“Maybe wish for everything to be like before,” muttered Petra.

Viděla, jak její otec zatuhl.

She saw her father tense up.

Její slova ale odrážela bolest, kterou cítila.

Her words, however, echoed the pain she felt.

Chtěla vyjádřit svou frustraci, ale nechtěla Marka ještě více zranit.

She wanted to express her frustration but didn't want to hurt Marek more.

Po chvíli ticha se Marek zastavil u zábradlí mostu.

After a moment of silence, Marek stopped at the bridge's railing.

„Holky,“ začal tiše, „vím, že to pro vás není lehké.

“Girls,” he began quietly, “I know this isn't easy for you.

Já taky cítím tu prázdnotu.

I feel the emptiness too.

Chci to napravit, ale nevím jak.“ Jana se připojila k Petro u zábradlí.

I want to fix it, but I don't know how.” Jana joined Petra at the railing.

„Tati, my víme.

“Dad, we know.

Není to tvoje vina, ale potřebujeme mluvit.

It's not your fault, but we need to talk.

Všichni.“ Petra si krátce odfrkla, ale v jejích očích byl zájem.

All of us.” Petra snorted briefly, but there was interest in her eyes.

„Proč to tak bolí?“ zašeptala.

“Why does it hurt so much?” she whispered.

„Protože rodina je důležitá,“ odpověděl Marek.

“Because family is important,” Marek replied.

V té chvíli nebylo důležité, co říká, ale že vůbec mluví.

At that moment, it wasn't essential what he said, but that he was speaking at all.

Stáli tam, obklopeni šumem turistů, a Marek hleděl na Vltavu.

They stood there, surrounded by the murmur of tourists, and Marek looked at the Vltava.

„Možná bychom měli zkusit nějakou pomoc.

“Maybe we should try to get some help.

Společně.

Together.

Co říkáte na terapii?“ Petra tentokrát kývla, rozlámala obranu své vzpurnosti.

What do you think about therapy?” This time Petra nodded, breaking down the barriers of her defiance.

„Dobře, zkusíme to,“ řekla váhavě, ale přesto s rozhodností.

“Okay, let's try it,” she said hesitantly, yet with determination.

Jana se nadechla úlevou.

Jana breathed a sigh of relief.

„Nemusíme být dokonalí.

“We don't have to be perfect.

Jen zůstat spolu.“ Ticho ustoupilo smíchu tří těl, které se pomalu vrátilo.

Just stay together.” The silence gave way to laughter from the three bodies, slowly returning.

Karlův most, svědek historie, nyní sledoval nový začátek.

Karlův most, a witness to history, now observed a new beginning.

Marek se naučil, že být zranitelný je síla.

Marek learned that vulnerability is strength.

Jana pochopila, že sama nenosí tíhu světa.

Jana understood that she didn’t bear the weight of the world alone.

Petra se otevřela emocím, které dříve skrývala.

Petra opened up to emotions she had previously hidden.

Pozvolný soumrak padal na Prahu a rodina kráčela dál.

Dusk slowly fell on Praha as the family walked on.

Tam, na Karlově mostě, našli část jednoty.

There, on Karlův most, they found a part of unity.

A to bylo první krok k uzdravení.

And that was the first step toward healing.