V úzkých křivolakých uličkách Starého Města v Praze stojí Freelancer’s Home.

In the narrow, winding streets of the Old Town in Praha, stands Freelancer’s Home.

Kavárna s duší a vůní čerstvě mleté kávy, kde dny plynou pomalu jako Vltava.

A café with soul and the aroma of freshly ground coffee, where the days pass slowly like the Vltava.

U jednoho koutku, vedle velkých oken s výhledem na kamenné dlažební kostky, sedí Jakub.

In one corner, next to large windows overlooking the stone cobblestones, sits Jakub.

Jeho oči se unaveně dívají na obrazovku notebooku.

His eyes are tiredly staring at the screen of his laptop.

„Musím to dnes dokončit,“ mumlá si pro sebe.

"I have to finish it today," he mutters to himself.

Klávesnice jemně cvaká pod jeho prsty.

The keyboard clicks softly under his fingers.

Jakub píše příběh pro soutěž, která může změnit jeho život.

Jakub is writing a story for a competition that could change his life.

U vedlejšího stolu sedí Zuzana.

At the next table sits Zuzana.

Usmívá se a občas mu hodí povzbudivý pohled.

She smiles and occasionally throws him an encouraging glance.

Jakub ji zná dlouho.

Jakub has known her for a long time.

Ví, že je tajemná, ale vždycky ho podporuje.

He knows she is mysterious, but she always supports him.

Za dalším stolem sedí Marek, Jakubův rival.

At another table sits Marek, Jakub's rival.

Šibalský úsměv na jeho tváři není pro Jakuba povzbuzující.

The mischievous smile on his face is not encouraging for Jakub.

Jakub cítí tíhu času.

Jakub feels the weight of time.

Před očima se mu míhají písmena a slova, ale myšlenky jsou jako rozházené puzzle.

Letters and words flicker before his eyes, but his thoughts are like scattered puzzle pieces.

Marek se k němu nakloní a tiše říká: „Neboj se, Jakube.

Marek leans over to him and says quietly, "Don't worry, Jakube.

Možná to nestihneš, ale to se stává.

Maybe you won't make it, but it happens."

“Jakub cítí řezavý pocit porážky.

Jakub feels the stinging sense of defeat.

Zavře oči a snaží se nevnímat okolní ruch kavárny.

He closes his eyes and tries to ignore the surrounding noise of the café.

Zvuk smíchu, jemný šepot a cvakání šálků.

The sound of laughter, gentle whispers, and the clinking of cups.

V hlavě mu zní pochybnosti.

Doubts echo in his head.

Zuzana si všimne jeho boje.

Zuzana notices his struggle.

Nenápadně si k němu přisedne.

She unobtrusively sits down next to him.

„Vypadáš unaveně,“ říká jemným hlasem.

"You look tired," she says softly.

„Pamatuj, proč jsi začal psát.

"Remember why you started writing.

Nemysli na soutěž.

Don't think about the competition.

Piš od srdce.

Write from the heart."

“Její slova Jakuba zasáhnou.

Her words hit Jakub.

Zhluboka se nadechne a najednou ho ozáří záblesk inspirace.

He takes a deep breath and suddenly a flash of inspiration shines on him.

Ví, co musí napsat.

He knows what he must write.

Prsty začnou rychle klouzat po klávesnici.

His fingers begin to glide quickly over the keyboard.

Čas běží, ale jeho slova teď dávají smysl.

Time is running, but his words now make sense.

Marek zahlíží na Jakuba koutkem oka, ale už nemůže udělat nic, čím by ho rozptýlil.

Marek glances at Jakub from the corner of his eye, but he can no longer do anything to distract him.

Jakub je pohroužený do svého světa.

Jakub is absorbed in his world.

Blíží se uzávěrka.

The deadline approaches.

Jakub poslední větu napíše právě včas.

Jakub writes the last sentence just in time.

S úsměvem zavírá notebook.

He closes the laptop with a smile.

Pohlédne na Zuzanu.

He looks at Zuzana.

„Díky,“ říká upřímně.

"Thank you," he says sincerely.

Jakub přistoupí k baristovi a podává mu příběh, vytištěný a připravený k odeslání.

Jakub approaches the barista and hands him the story, printed and ready to send.

Cítí se pořád stejně, ale současně je jiný.

He feels the same, yet different.

Sebejistější.

More confident.

Pochopil, že nejde jen o vítězství.

He understood that it's not just about winning.

Cesta, kterou prošel, jej proměnila.

The journey he underwent changed him.

Pračky a vlnu kavárenského ruchu Jakub odchází s hřejivým pocitem.

Amidst the hum and bustle of the café, Jakub leaves with a warm feeling.

A venku, kde se na dlažbu usazuje tající sníh, ví, že to byla teprve první kapitola jeho skutečné kariéry spisovatele.

And outside, where the melting snow settles on the pavement, he knows that it was only the first chapter of his true writing career.