Jirka seděl ve své kanceláři v Praze.

Jirka sat in his office in Praha.

Okna byly otevřené a jarní vánek přinášel vůni květin z ulic.

The windows were open, and the spring breeze brought the scent of flowers from the streets.

Na stole měl hromadu papírů a blikající obrazovku počítače.

On the table, he had a pile of papers and a blinking computer screen.

Zbyl mu jen několik dní do klíčového termínu na důležitý projekt.

He had only a few days left until the critical deadline for an important project.

Kanceláří se linula vůně čerstvé kávy a kolegové tiše klepali do klávesnic.

The office carried the aroma of fresh coffee, and colleagues quietly tapped on keyboards.

Jirka byl známý jako spolehlivý pracovník.

Jirka was known as a reliable employee.

Ale teď cítil tíhu odpovědnosti.

But now he felt the weight of responsibility.

Doma ho čekala manželka Eva a jejich dvě děti – Vojta a jeho sestra Karolína.

At home, his wife Eva and their two children – Vojta and his sister Karolína – were waiting for him.

Připravovali se na Velikonoce.

They were preparing for Easter.

Jirka věděl, že slíbil dětem, že pomůže s barvením vajíček a postavením pomlázky.

Jirka knew he had promised the children that he would help with egg dyeing and making the pomlázka.

Seděl v kanceláři dlouho do noci.

He sat in the office long into the night.

"Nesmím zklamat šéfa," říkal si.

"I must not disappoint the boss," he told himself.

Ale v srdci cítil, že nechce zklamat ani svou rodinu.

But in his heart, he felt that he didn't want to disappoint his family either.

Spolu s narůstajícím stresem během dne se začal ptát, jak najít rovnováhu.

With growing stress throughout the day, he began to wonder how to find balance.

Přišel večer před odevzdáním projektu.

The evening before the project's submission arrived.

Jirka si nalil další kávu, když mu zazvonil telefon.

Jirka poured himself another coffee when the phone rang.

Vojta volal.

Vojta was calling.

"Tati, kdy přijdeš domů?

"Dad, when are you coming home?

Potřebujeme tě na zítřek.

We need you for tomorrow.

Budeš malovat s námi?"

Will you paint with us?"

Jirka naslouchal a věděl, že tuhle chvíli nesmí minout.

Jirka listened and knew that he must not miss this moment.

Zavřel počítač a rozhodl se.

He closed the computer and made a decision.

"Musím jít," řekl kolegovi.

"I have to go," he said to a colleague.

Kolega pochopil.

The colleague understood.

"My to zvládneme, Jirko.

"We can handle it, Jirko.

Jdi za rodinou," řekl s úsměvem.

Go to your family," he said with a smile.

Jirka spěchal domů.

Jirka hurried home.

Děti ho radostí objaly a Eva připravila barvy.

The children hugged him with joy, and Eva prepared the colors.

Malovali vajíčka, smáli se a užívali si společné chvíle.

They painted eggs, laughed, and enjoyed their time together.

Jirka znovu pocítil, proč je rodina tak důležitá.

Jirka once again felt why family is so important.

Následující den ráno přišel zpět do kanceláře.

The next morning, he returned to the office.

Kolegové pracovali usilovně, aby projekt dodělali.

The colleagues worked hard to finish the project.

Pomohli Jirkovi, když ho potřeboval.

They helped Jirka when he needed it.

Díky jejich podpoře projekt odevzdali včas.

Thanks to their support, the project was submitted on time.

Jirka zjistil, jak důležité je sdělit své potřeby a jak tým dokáže pomoci.

Jirka discovered how important it is to communicate his needs and how the team can help.

Naučil se, že rodina a práce mohou koexistovat.

He learned that family and work can coexist.

Usmál se na své kolegy.

He smiled at his colleagues.

"Děkuji vám všem," řekl.

"Thank you all," he said.

A tak, s rodinou i prací zvládnutými, už se těšil na Velikonoce – spojený, šťastný a klidný.

And so, with both family and work managed, he was looking forward to Easter – connected, happy, and at peace.