Ve starém kasinu v Praze panovalo napětí.

In the old kasino in Praha, tension prevailed.

Tlusté dýmky od cigaret se míchaly se slabým světlem, které ozařovalo hráče u stolu.

Thick cigarette smoke mixed with the faint light illuminating the players at the table.

Každý měl svou pokerovou tvář, ale nikdo tak chladnou jako Jakub.

Everyone had their poker face, but none as cold as Jakub's.

Ten večer byl důležitý.

This evening was important.

Potřeboval vyhrát.

He needed to win.

Jakub seděl se zkříženýma rukama a studoval své soupeře.

Jakub sat with his arms crossed, studying his opponents.

V sázce bylo hodně peněz a jeho osobní dluhy na něj tlačily.

A lot of money was at stake, and his personal debts weighed heavily on him.

Vedle něj seděl Petr.

Next to him sat Petr.

Měl dobrý večer a jeho štěstí se zdálo nekonečné.

He was having a good night, and his luck seemed endless.

Na druhé straně stolu seděla Eva, pohledná, ale soustředěná.

Across the table sat Eva, attractive but focused.

Hra se blížila ke svému vrcholu, když se najednou ozval tupý zvuk.

The game was reaching its climax when suddenly a dull thud was heard.

Petr se znenadání svalil na stůl.

Petr suddenly collapsed onto the table.

Karty se rozletěly a žetony se srazily.

Cards flew and chips clattered.

Nejprve nastalo ticho.

At first, there was silence.

Pak se ozval někdo, kdo rychle zavolal sanitku.

Then someone quickly called for an ambulance.

Eva se okamžitě pustila do první pomoci.

Eva immediately began first aid.

Jakub stál jako zmrzlý.

Jakub stood frozen.

Pak se za ním ozval vnitřní hlas: „Pomoz mu.“ Jakub se sklonil vedle Evy a společně se snažili Petra stabilizovat.

Then an inner voice behind him said, “Help him.” Jakub bent down beside Eva, and together they tried to stabilize Petr.

Naděje na výhru se rozpustil jako sníh před jarem.

The hope of winning melted away like snow before spring.

Čas doopravdy neměl význam.

Time truly had no meaning.

Bylo důležitější být člověkem.

It was more important to be human.

Pomalu přicházeli ostatní hráči, kteří poskytli alespoň psychickou podporu.

Slowly, other players gathered, offering at least psychological support.

Sanitka dorazila a Petr byl rychle odvezen do nemocnice.

The ambulance arrived, and Petr was quickly taken to the hospital.

Jakub a Eva zůstali stát vedle sebe u prázdného stolu.

Jakub and Eva stood side by side at the empty table.

„Dobrá práce,“ řekla Eva Jakubovi.

“Good job,” Eva said to Jakub.

Poprvé po dlouhém čase se Jakub cítil součástí něčeho důležitějšího než jen hry.

For the first time in a long while, Jakub felt like part of something more important than just the game.

V následujících dnech Jakub navštívil nemocnici.

In the following days, Jakub visited the hospital.

Petr se zotavoval a poděkoval mu za pomoc.

Petr was recovering and thanked him for his help.

Ten jednoduchý akt lidskosti změnil Jakubovi pohled na svět.

That simple act of humanity changed Jakub's outlook on the world.

Již nešlo o hru, ale o lidi kolem něj.

It was no longer about the game, but about the people around him.

S blížícími se Velikonocemi se rozhodl, že nový začátek nebude o penězích, ale o vztazích, které dává dohromady.

With Easter approaching, he decided that a new beginning would not be about money but about the relationships he was building.

V kasinu ztratili jeden večer a trochu peněz, ale Jakub získal víc—přátelství a respekt svých vrstevníků.

In the kasino, they lost one evening and a bit of money, but Jakub gained more—friendship and the respect of his peers.

Kasino zaplnilo opět kuřácké dýmy, ale na Jakubově tváři přezpíval něco nového, něco teplejšího než pokerová tvář.

The kasino filled once again with cigarette smoke, but on Jakub's face, there was something new, something warmer than a poker face.

Byla to naděje.

It was hope.