Jirka stál u vchodu do volební místnosti.

Jirka stood at the entrance to the polling station.

Bylo jaro.

It was spring.

Slunce svítilo skrz velká okna historické budovy v Praze.

The sun shone through the large windows of the historic building in Praha.

Místnost byla plná lidí.

The room was full of people.

Občané přicházeli, aby odevzdali své hlasy.

Citizens were arriving to cast their votes.

Jirka měl rád tu atmosféru.

Jirka liked the atmosphere.

Cítil se jako součást něčeho důležitého.

He felt like a part of something important.

Jirka byl mladý, bystrý a zvídavý.

Jirka was young, smart, and curious.

Ale dnes se stal svědkem něčeho neobvyklého.

But today, he witnessed something unusual.

Všiml si Petra.

He noticed Petr.

Petra, muž v šedém kabátě, se choval zvláštně.

Petr, a man in a gray coat, was behaving strangely.

Když Petra hodil svůj hlasovací lístek do urny, Jirka si všiml, že zároveň vložil do krabice i malý papírek.

When Petr cast his ballot into the urn, Jirka noticed he also slipped a small piece of paper into the box.

To mu přišlo podezřelé.

That seemed suspicious to him.

Sál byl plný.

The hall was crowded.

Všichni úředníci byli zaneprázdněni.

All the officials were busy.

Jirka se rozhodl jednat sám.

Jirka decided to take action himself.

Opustil frontu a pomalu sledoval Petra.

He left the queue and slowly followed Petr.

Musel být diskrétní, aby nepřilákal pozornost.

He had to be discreet so as not to attract attention.

Petra odešel z místnosti a Jirka šel za ním.

Petr left the room, and Jirka followed him.

Na chodbě se zbledlé sluneční světlo odráželo od starých stěn.

In the corridor, the pale sunlight reflected off the old walls.

Jirka se snažil být tichý.

Jirka tried to be silent.

Konečně viděl, jak Petru zastavil u okna.

Finally, he saw Petr stop by a window.

Šance přišla.

The chance had come.

Jirka se přiblížil k Petrovi a oslovil ho.

Jirka approached Petr and addressed him.

„Promiňte, mohu s vámi mluvit?

"Excuse me, can I speak with you?"

" zeptal se Jirka klidně, ale odhodlaně.

Jirka asked calmly but resolutely.

Petra se otočil, překvapený.

Petr turned, surprised.

„Ano?

"Yes?"

" odpověděl opatrně.

he replied cautiously.

„Viděl jsem vás, jak jste dal něco do urny.

"I saw you put something into the urn.

Co to bylo?

What was it?"

” zeptal se Jirka a zvedl obočí.

Jirka asked, raising an eyebrow.

Petra chvilku mlčel.

Petr paused for a moment.

Pak se rozhodl přiznat.

Then he decided to confess.

„To byl jen dopis pro moji přítelkyni Martu.

"It was just a letter for my girlfriend Marta.

Omylem jsem ho vložil do urny.

I accidentally slipped it into the urn.

Byla to velká chyba.

It was a big mistake.

Omlouvám se,” řekl omluvně.

I'm sorry," he said apologetically.

Jirka se uvolnil.

Jirka relaxed.

Viděl, že Petřina slova byla upřímná.

He saw that Petr's words were sincere.

Venku zněl hluk města.

Outside, the noise of the city sounded.

Uvědomil si, jak snadno může jeho vášeň pro záhady vést k ukvapeným závěrům.

He realized how easily his passion for mysteries could lead to hasty conclusions.

Naučil se, že je důležité komunikovat otevřeně.

He learned that open communication is important.

Podal Petovi ruku a usmál se.

He extended his hand to Petr and smiled.

Oba muži věděli, že někdy i malá nedorozumění mohou vést k větším problémům.

Both men knew that sometimes even small misunderstandings can lead to bigger problems.

A někdy řešení najdeme, když prostě mluvíme.

And sometimes, solutions are found when we simply talk.

Jirka opustil budovu s pocitem uspokojení.

Jirka left the building with a sense of satisfaction.

Cítil se lépe.

He felt better.

Byl to dobrý den.

It had been a good day.

Až se vrátí domů, bude mít co vyprávět.

When he got home, he would have a story to tell.