Karel stál uprostřed Karlova mostu a díval se na Vltavu.

Karel stood in the middle of Karlův most and looked at the Vltava River.

Jaro bylo ve vzduchu.

Spring was in the air.

Po dlouhé zimě se Praha znovu probouzela.

After a long winter, Praha was waking up once more.

Kolem něj chodili turisté, někteří obdivovali starobylé sochy, jiní fotili nádherný výhled na Hradčany.

Tourists walked around him, some admired the ancient statues, others took photos of the beautiful view of Hradčany.

Ale Karel myslel jen na jedno – na svoji sestru Lucii.

But Karel thought of only one thing – his sister Lucie.

Bylo to už dlouho, co spolu nemluvili.

It had been a long time since they spoke.

On byl starší bratr, vždycky více odpovědný.

He was the older brother, always more responsible.

Ale také tvrdohlavý.

But also stubborn.

Lucie zase snadno zrazená, ale měla dobré srdce.

Lucie, on the other hand, was easily hurt but had a good heart.

Rozdělily je staré spory a nevyřešené hádky.

They had been divided by old disputes and unresolved arguments.

Dnes tady stáli na prahu možnosti začít znovu.

Today, they stood on the threshold of a chance to start anew.

Karel poslal Lucii zprávu, že ji chce potkat na mostě.

Karel sent Lucie a message that he wanted to meet her on the bridge.

Doufal, že přijde.

He hoped she would come.

A ona přišla.

And she did.

Karel ji viděl z dálky, jak přichází po dlážděné cestě.

Karel saw her from afar, walking along the cobbled path.

Měla na sobě jarní kabát a jemně se na něj usmála, když se přiblížila.

She was wearing a spring coat and smiled gently at him as she got closer.

"Ahoj, Karel," řekla Lucie tiše, když stála u něj.

"Hi, Karel," Lucie said quietly when she stood beside him.

Její hlas měl v sobě směs pochybností a naděje.

Her voice carried a mix of doubt and hope.

"Ahoj, Lucie," odpověděl Karel a zhluboka se nadechl.

"Hi, Lucie," Karel replied, taking a deep breath.

"Jsem rád, že jsi přišla."

"I'm glad you came."

Chvíli stáli vedle sebe a mlčeli.

They stood side by side, silent for a moment.

Vítr jemně foukal a slunce začínalo pomalu zapadat.

The wind blew gently, and the sun began to set slowly.

Karel nevěděl, jak začít.

Karel didn't know how to start.

Pak se nadechl a řekl: "Chci se ti omluvit za všechno, co se stalo.

Then he took a breath and said, "I want to apologize for everything that happened.

Chci, abychom byli zase rodina."

I want us to be family again."

Lucie chvíli mlčela, jako by se snažila rozhodnout, co říct.

Lucie was silent for a moment, as if deciding what to say.

"Taky mi chybíš," přiznala nakonec.

"I miss you too," she finally admitted.

"Ale bylo to všechno tak těžké."

"But it was all so hard."

"Vím," řekl Karel.

"I know," Karel said.

"O tom všem jsem přemýšlel.

"I've been thinking about it all.

Měl jsem být lepší bratr."

I should have been a better brother."

"Já jsem taky mohla být lepší sestra," přiznala Lucie.

"I could have been a better sister too," Lucie admitted.

"Občas mám pocit, že jsem na tebe byla hodně přísná."

"Sometimes I feel like I was too harsh on you."

Stáli tam spolu, dívali se na řeku a najednou se zdálo, že slova, která tak dlouho hledali, si konečně našla cestu.

They stood there together, looking at the river, and suddenly it seemed that the words they had been searching for had finally found their way.

"Odpustíš mi?"

"Will you forgive me?"

zeptal se Karel opatrně.

Karel asked cautiously.

Lucie kývla hlavou a oči se jí zaleskly.

Lucie nodded, her eyes glistening.

"Ano, odpusť mi i ty."

"Yes, forgive me too."

Ulehčení zaplavilo oba sourozence.

Relief washed over both siblings.

Po dlouhé době cítili, že by mohli znovu začít.

After a long time, they felt like they could begin again.

Pomalu se k sobě přiblížili a objali se.

Slowly, they moved closer and embraced each other.

Nad mostem se rozléhalo ticho, jen šumění turistů a cinkání zvonů vytvářely jemnou symfonii nového začátku.

Over the bridge, silence spread, only the murmur of tourists and the ringing of bells creating a gentle symphony of a new beginning.

Tak stáli na Karlově mostě, obklopeni historií a příběhy minulosti.

So they stood on Karlův most, surrounded by history and stories of the past.

Byla to vhodná kulisa pro nový začátek, kde láska a porozumění měly znovu šanci růst jako jarní květiny v srdci Prahy.

It was a fitting backdrop for a new beginning, where love and understanding had a chance to grow again like spring flowers in the heart of Praha.