Tomas stál před svým domem, na chvíli zavřel oči a nadechl se svěžího jarního vzduchu.

Tomas stood in front of his house, closed his eyes for a moment, and inhaled the fresh spring air.

Sluneční paprsky se pomalu plížily po cestičkách vesnice blízko Českého Krumlova, kde dnes dopoledne probíhal velikonoční trh.

The sun's rays slowly crept along the paths of the village near Český Krumlov, where an Easter market was taking place this morning.

Cítil se odtržený od kořenů, vzdálený všem těm krásným tradicím, které kdysi miloval.

He felt disconnected from his roots, distant from all those beautiful traditions he once loved.

Paměť ho vrátila do dětství, kdy s rodiči navštěvoval velikonoční trhy.

His memory took him back to childhood when he visited Easter markets with his parents.

Ta vůně pečiva, barvy vajíček, veselí lidí, všechno to bylo jako sen.

The smell of baked goods, the colors of eggs, the joy of the people—everything was like a dream.

Ale teď?

But now?

Teď byl jeho svět plný digitálních obrazovek a moderního spěchu.

Now his world was filled with digital screens and modern haste.

Proto dnes rozhodl: žádný telefon.

That's why he decided today: no phone.

Jen pravá, ryzí zkušenost.

Just a true, pure experience.

Trh v Krumlově byl plný lidí.

The market in Krumlov was full of people.

Barevné stánky se táhly přes celé náměstí, vzduch plný vůní koláčů a tradičního piva.

Colorful stalls stretched across the entire square, the air full of the scents of cakes and traditional beer.

Hudba dud byla slyšet z dálky.

Bagpipe music could be heard from afar.

"Pojďme," řekl si, když se ponořil do davu.

"Let's go," he told himself as he plunged into the crowd.

Potkával přátele i cizince.

He met friends and strangers.

Všude byly smějící se tváře, ale Tomas se cítil trochu ztracený mezi reklamními stánky plnými plastových suvenýrů.

Everywhere there were smiling faces, but Tomas felt a bit lost among the advertising stalls filled with plastic souvenirs.

"To ne," povzdechl si.

"Not this," he sighed.

Chtěl něco opravdového, ne komercializaci.

He wanted something genuine, not commercialization.

Pak zaujal jeho pozornost malý koutek, kde lidé stáli kolem stolku, sledovali místního řemeslníka.

Then his attention was caught by a small corner where people stood around a table, watching a local craftsman.

Karel, jak zjistil, byl muž kolem čtyřicítky, s úsměvem od ucha k uchu, který právě maloval kraslice tradičními motivy.

Karel, as he learned, was a man in his forties, with a grin from ear to ear, who was painting eggs with traditional motifs.

„Dobrý den,“ pozdravil Tomas.

"Hello," greeted Tomas.

„Mohli byste mi ukázat, jak malujete?

"Could you show me how you paint?"

“ Karel zvedl oči a usmál se.

Karel looked up and smiled.

„Jak rád!

"I'd love to!

Tradice musíme žít.

We must live the traditions."

“Tomas se posadil vedle něj a díval se, jak štětec s jistotou tančí po hladkém vajíčku.

Tomas sat down next to him and watched as the brush confidently danced over the smooth egg.

Barvy vytvářely vzory, které Tomase připomněly jeho dětství.

The colors created patterns that reminded Tomas of his childhood.

Karel mluvil o barvách a technikách, a Tomas nacházel klid a radost, které mu tolik chyběly.

Karel talked about colors and techniques, and Tomas found the peace and joy he so dearly missed.

Celý den strávil Tomas mezi stánky, naslouchal lidovým písním a pozoroval tradiční tance.

Tomas spent the whole day among the stalls, listening to folk songs and watching traditional dances.

Sám cítil, jak se uvnitř mění, jako by se vzbudila zašlá část jeho ducha.

He felt himself changing inside, as if a long-lost part of his spirit had awakened.

K večeru, s malovaným vejcem pevně drženým v ruce, se Tomas vracel domů.

By evening, with a painted egg firmly held in his hand, Tomas returned home.

Vpíjel do sebe poslední zbytky slavnostní atmosféry a věděl, že se dnes naučil něco důležitého.

He soaked in the last remnants of the festive atmosphere and knew he had learned something important today.

Bez moderních vzruchů nalezl něco pravdivého.

Without modern distractions, he found something true.

A tak, s úsměvem na rtech, kráčel tím křupavým jarním večerem, blíž ke svým kořenům, než kdy dřív.

And so, with a smile on his face, he walked through the crisp spring evening, closer to his roots than ever before.