Jarní mlha se laskavě rozpínala po údolích Velkých Kouřových hor.

The spring mist kindly spread across the valleys of the Velké Kouřové hory.

Květy na stromech se jemně třpytily rosou.

The flowers on the trees gently sparkled with dew.

Bylo Velikonoční ráno.

It was Easter morning.

Jakub stál u začátku stezky, s batohem na zádech a velkým úsměvem na tváři.

Jakub stood at the beginning of the trail, with a backpack on his back and a big smile on his face.

Vedle něho stála Petra, která vypadala oslnivě v jarním slunci.

Beside him stood Petra, who looked dazzling in the spring sun.

Martin, jejich společný přítel, byl netrpělivý a už stoupal po stezce.

Martin, their mutual friend, was impatient and was already climbing the trail.

"Je to tu nádherné, že?"

"It's beautiful here, isn't it?"

otočila se Petra na Jakuba s úsměvem.

Petra turned to Jakub with a smile.

"Přesně tak," přikývl Jakub, i když cítil, jak se mu stahuje žaludek při pomyšlení na strmé úseky trasy.

"Exactly," nodded Jakub, even though he felt his stomach tighten at the thought of the steep sections of the route.

Měl malou obavu, kterou nahlas nevyslovil - jak se zvládne vypořádat s výškou.

He had a small fear that he didn't voice aloud - how he would deal with the height.

Trojice se vydala na cestu.

The trio set off on their journey.

Listoví lesa spolu s květy tvořilo barevný koberec.

The foliage of the forest along with the flowers formed a colorful carpet.

Jakub vnímal každý krok, soustředěně sledoval každý kámen a kořen, aby se vyhnul zakopnutí.

Jakub was aware of every step, carefully watching each stone and root to avoid tripping.

"Slyšel jsem, že vrchol je trochu strmý," pronesl Martin mezi řečí, když sledovali, jak se trasa zužuje.

"I heard the summit is a bit steep," said Martin in passing, as they watched the trail narrow.

Petra jen pokývala hlavou.

Petra just nodded.

Jakub však pocítil slabé bodnutí strachu.

Jakub, however, felt a faint sting of fear.

Snažil se si zachovat klid.

He tried to remain calm.

Ještě teď nechtěl přiznat svůj strach.

Just now he didn't want to admit his fear.

Cesta vedla kolem útesu s překrásným výhledem, ale pro Jakuba se stal zdrojem nervozity.

The path led past a cliff with a breathtaking view, but for Jakub it became a source of nervousness.

V duchu se přemlouval, aby zůstal klidný.

He mentally persuaded himself to stay calm.

Petra šla vedle něho, její přítomnost mu přinášela útěchu i rozpaky.

Petra walked beside him, her presence both comforted and embarrassed him.

"Podívej se, jak je obloha modrá," upozornila Petra.

"Look how blue the sky is," Petra pointed out.

Jakub v duchu počítal, že do jejich cíle chybí jen málo.

Jakub silently calculated that there was not much left to their destination.

Před nimi se trasa začala zvedat.

Ahead of them, the trail began to rise.

Poslední úsek byl opravdu strmý.

The last section was indeed steep.

Jakub zastavil a zhluboka vydechl.

Jakub stopped and took a deep breath.

Zvednutí pohledu jej skoro ochromilo, ale pohled na Petru mu dodal odvahu.

Looking up almost paralyzed him, but the sight of Petra gave him courage.

Chtěl nejen ukázat odvahu, ale i překonat svou slabost, alespoň pro tentokrát.

He wanted not only to show bravery but also to overcome his weakness, at least this time.

Jakub se odhodlaně odrazil od země a posunul se vpřed.

Jakub resolutely pushed off the ground and moved forward.

Zem se brzy začala zvedat a stala se ještě příkřejší.

The ground soon began to rise and became even steeper.

Jakub cítil, jak jej pokradmu svírá srdce strachem.

Jakub felt his heart being stealthily gripped by fear.

Petra míjela roh skály, a tu se stalo něco nečekaného.

Petra rounded the corner of the rock, and then something unexpected happened.

Prudký závan větru jej donutil zavrávorat.

A sudden gust of wind made him wobble.

Byl to moment, kdy jeho ruka automaticky sáhla po Petřině.

It was the moment when his hand automatically reached for Petra's.

Ona ji stiskla a přidržela ho v rovnováze.

She squeezed it and held him steady.

Jelikož vítr ustal, Jakub sklopil zrak.

As the wind subsided, Jakub lowered his gaze.

V žádných slovech se neskrývalo překvapení.

There was no surprise hidden in her words.

Petrin pohled byl milý a povzbudivý.

Petra's look was kind and encouraging.

Společně dospěli na vrchol.

Together they reached the summit.

Náhorní plošina byla plná svěžího vánku a výhled stál za námahu.

The plateau was filled with a fresh breeze and the view was worth the effort.

Jakub vydechl úlevou.

Jakub breathed a sigh of relief.

Podařilo se mu to i se svým strachem.

He managed it even with his fear.

Petra na něj pohlédla s úctou.

Petra looked at him with respect.

"Jsi odvážný, Jakube," řekla tiše a s něhou.

"You're brave, Jakube," she said quietly and tenderly.

Jakub pochopil, že strachy jsou součástí života.

Jakub realized that fears are a part of life.

Mohl o nich mluvit, sdílet je, ale i překonat, aniž by se nechal ovládnout.

He could talk about them, share them, but also overcome them without being controlled by them.

Jeho tajemství zůstalo bezpečně skryté, alespoň pro tuto chvíli.

His secret remained safely hidden, at least for now.

Připadal si silnější.

He felt stronger.

Silnější, ale nikoliv naprosto bez chvění.

Stronger, but not completely without trembling.

Jeho přátelství s Petrou se tím prohloubilo a jemu to dodalo odvahu do dalšího výšlapu.

His friendship with Petra deepened because of it, and it gave him courage for the next hike.